[11r]číslo strany rukopisu[C3r]číslo strany tiskupo vaší vuoli.“ I jdúc paní spat, požehnala hosti řkúc: „Muoj milý příteli, Buoh daj mi, zdráv spal,“ a bratr jí zase také. Po chvíli, když jest bratr čil, že všecka čeled spala, vstav i jide do domu po ty nohy, vyněv je z drev i nesl do jizby, tu rozpářiv je i svlíkl[bu]svlíkl] ſwliekl jest nohavice, a pospav do světa, na úsvitě, prvé, nežli kto vstal, kdy jsú z města pouštěli vozy, šel pryč, nechav těch noh na kamnách. Tehdy zbudil hospodář ženu řka k ní: „Prosím, milá ženo, di[bv]di] dij a vezmi to tele a nes je zase k krávě, neb viem, že je nedalo tomu hosti spáti, ať aspoň ke dni po vuoli pospí.“ Žena rouževši světlo, šla je do jizby, napřed chtiec zvěděti, spal-li host, či nic. Řekla hosti: „Spíš-li?,“ nu opět po druhé. A ona trhne za nohu, a noha se vlekla, a ona druhú, a ta také se vlece. I užasla se je hospodyně a běžela k hospodáři, oupiec hlasem velikým: „Ó, můj nejmilejší muži, běda nám smutným!“ A muž se také křiku tak náhlého lekl, prosil: „Ó, milá ženo, pověz, co jest, ženo!“ „Ó, můj nejmilejší muži, běda, běda, nevěřím, co je se nocí narodilo, by bylo tele, ale že je některá saně anebo ďábel. Ten nebožátečko host, který na kamnách ležel, to tele snědlo ho všeho[bw]všeho] wſſeo, krom noh nechalo!“ I lekl se jest náramně hospodář i jeho všecka čeled, takže nesměli sú žádný v domu zuostati, bojíce se, by jich také nesnědlo. Tehdy běžel jest k panu purgmistru, radě se s ním a spraviv, kterak se jest stalo, pan purgmistr svolal jest radu, a tak pání konšelé o to chvíli se[bx]se] gſe radili, potom pak všecka obec zbúřila se na pány, aby s tím nemeškali a ortel vydali, bojíce se, aby jich také všech nesnědlo. Pání uradivše se dali takový ortel: Poněvadže první noc, kdy se[by]se] gſe narodilo, hned jednoho člověka snědlo, by pak dlúho živo pobylo, snad by nás všecky sežralo. Po tom vejnesu počnú někteří v zbroji do jizby jíti a, otevřevše dvíře[bz]dvíře] dwierže, tele se[ca]se] gſe leklo i chtělo utéci ze dvíří[cb]dvíří] dwierzy, a oní, zachlestivše dvíře[cc]dvíře] dwierže, utekli sú všichni pryč i tepruv vzjide rumrejch po městě a takový strach, že všickni již chtěli z města utéci. Tehdy sú u toho hospodáře ten duom vykúpili se vším a potom jej zapálili, a tak podlé toho domu shořelo jiných 15 domův, a by byli nebránili tak pilně, bylo by všecko město zhořelo, i milí bratřie, co se máte velmi starati, an ten beze všech peněz zjednal sobě dobré nohavice, těšte se také Bohu.