hovnivál učinil. Orel pak již žádné rady nevěda, vletěv k Jupiterovi (nebo jeho pták jest), do lůna jeho potřetí vejce položil, s pilností mu je poroučeje a žádaje, aby ostříhaná byla. Hovnivál, udělav aneb naválev sobě kouli z lejn a také se tam vypraviv, bohu je do klína uvrhl. Jupiter vstal, aby lejno vyvrhl, i vejce také z klína vykoulil, kteráž, upadše na zemi, stloukla se. Vyrozuměv pak hovniválovi, že by on to proto učinil, aby se nad orlem pomstil (nebo toliko jemu křivdu učinil, ale i samému bohu Jupiterovi křiv byl a jeho nectil), pověděl orlovi, že by hovnivál toho jeho zármutku příčinou byl a spravedlivě že by to učinil a jej zarmucoval. Nechtě pak, aby orlové řídcí byli, radil hovniválovi, aby se s nim smířil. I když ho k tomu přivesti nemohl, na jiný čas aby se orlové hnízdili, učiniti musil, totižto když by hovniválové nebyli. Tak vy také tohoto boha nepotupújte, k kterémuž jsem já se utekl, totižto Apolina, aby se též na vás pro vaší nespravedlnost a ukrutnost proti mně ukázanou nerozhněval.

Ale oni se na to nic neobrátili. On pak zlořečil jejich zemi a boha prosil nejvyššího, aby ho pomstiti ráčil. A hned potom s jedné skály vysoké dolů ho strčili. A tak Ezop bídně skonal život svůj. Po jeho smrti přišla na ty měšťany náramná drahota, mor i veliké nemoci morní. O kteroužto věc ptali se svého boha Apolina. A on jim odpověd dal, že duši Ezopovu ukrotiti mají a s sebou smířiti. Tu teprv porozuměli a utichli, že Ezopa nevinně zabili. Nový chrám jemu ustavěli a k jeho věčné památce obraz jemu v něm postavili. Ale uslyšavše knížata řecká o smrti Ezopově, s vojsky velikými proti těm měšťanům táhli a pilně se vyptali, kteříž by vinní a příčinou smrti Ezopovy byli. Těm všem (jakož hodné bylo) touž smrt učinili, kterouž on z toho světa sprovozen jest.

Vytištěno v Praze 1696.