[75v]číslo strany rukopisuk tomu povoliti nechtěl, kázal ho rozličnými mukami mučiti. Jakož se dále o jeho životě čte, že toho času, když ciesař Dacianus kralováše, tak se veliká ukrutnost nad křesťany páchala, že jednoho měsiece dvadceti tisícóv pohubeno bylo a mučedlníky zděláni. A viděv to svatý Jiří, že se takový mord nad křesťany páše, i bude tomu Dacianovi velice přimlúvati, aby velebil pána boha a vieru křesťanskú radějí nežli modly diábelské. I die jemu ciesař: „Jiří, jakú smělost vedeš, že bohy mé diábly nazýváš?“ I bude jemu ciesař mnoho mluviti, že zda by ho kterak z pravéj viery mohl svésti. A když ho žádnú řečí pro nic namluviti nemohl, tehda kázal jeho tělo obnažiti a kázal ho zavěsiti a háky zedrati a pochodněmi až do střev spáliti a potom solí nasoliti. A nemoha jeho umořiti, kázal jej do žaláře vsaditi a veliký kámen na jeho břicho položiti, aby ho tak rozdávil a umořil. Ale téj noci pán s velikým světlem zjevil se jemu a všechny rány úplně zléčil a laskavě ho posílil, takže potom žádných múk netbal. A na druhý den káže ho před se přivésti, a vida, že jest zdráv a krásen, káže udělati kolo, a nožuov mnoho a mečuov aby v to naděláno bylo. A na to jej káže uvrci, aby se tu na kusy zkrájel a rozřezal, a netáhnú jedné to kolo vzvésti, tudiež zpuosobem božím zetře se to kolo a poláme, že nic celého pohromadě nezuostane.