[51r]číslo strany rukopisukázal ji Kvincianus před se přivésti. A uzřev, ana ustavičná v své vieře, kázal jí ruce opak svázati a pověsiec ji páliti a velmi mučiti. V kteréjžto bolesti svatá Háta jsúci, vece: „Já v těchto mukách zvláštnie utěšenie mám a v nich se kochám, jakožto ten, jenž jest drahé poklady nalezl. Z toho se já raduji!“ Z toho se Kvinicanus rozhněval, kázal jejie svaté prsi páliti a potom je uřezati. K němužto svatá Háta vece: „Ó, nemilostivý násilníku, nestyděl jsi se toho ženskému národu uřezati, čehož jsi sám v dětinství požíval a je u své mateře sál! Jáť proto v své duši mám prsi celé, jemižto pokrmuji všech svých smysluov, jakž sem s své mladosti počala.“ Tehdy Kvincianus kázal ji v žaláři zavřieti a za devět dní ani píti ani jiesti jí nedati. Tehda o puolnoci ukázal se jí podobný jeden starý kmet, před nímžto jeden pacholík světlo nesieše. I vece jie ten kmet: „Nelekaj se, panno Háto, ani se strachuj, nebť sem k tobě proto poslán, abych tě uzdravil, nebo muožeš ještě uzdravena býti.“ K němužto svatá Háta vece: „Jáť sem nikdy tělesného lékařstvie nepotřebovala.“ K niežto ten kmet vece: „Nestyď se mne, dci milá, neboť sem křesťan.“ K němužto svatá Háte vece: „A če[51v]číslo strany rukopisuhož