jako by toho potřebie bylo. A již jsú v takovú moc vnikli, že je lidé jakž za bohy měli. A tak slyšev svatý Matúš takovú jejich zlost, to, což oni ke škodě lidské a ku potupení lidskému svú zlostí jednali, to svatý Matúš k jejich uzdravení a k jejich spasení zase opravoval. A tak jedné chvíle přivedú s sebú dva ješčery velmi šeredná, jenž z ust a z chřípí svých oheň sirný vypúštějíce, velmi mnoho lidí tím jsú mořili. A tak znamenav to svatý Matúš, požehnav se znamením svatého kříže, i vyšel jest protiv nim, a jedné, že ho ti ješčerové uzřeli, tak ihned padli jsú před jeho nohami, jako by zesnuli. I die svatý Matúš čarodějníkóm: „Kde již jest vaše uměnie? Probuďte je a kažtež jim vstáti, muožete li!“ A když se k tomu lidé sešli, ve jméno božie přikázal těm ješčeróm, aby odtud preč odešli, jenž ho ihned poslušni jsúce, i odešli, žádnému nepřekazivše a žádnému neuškodivše. A pak netoliko, že svatý Matúš ku pánu bohu poslušenstvie plnil, ale to vše pokorú svú ozdobil, ješto ji i k milému bohu i tak k lidem vždy ústavně vedl. A pro takovú jeho pokoru pán buoh povýšil ho ve mnohých věcech a dal jemu moc, že mrtvé křiesil, slepé osvěcoval, diábly vyháněl a mnoho jiných divuov na světě činil jest. A pak naposledy pán buoh povýšil ho také v nebesiech, že jest nebeským měščenínem a tovaryš anjelský, bratr