mienil, aby ho za manžela pojala. A když tu v kostele budú a lidé se zberú, tu svatý Matúš o stavu a o řádu manželském dlúho rozpravil. A od toho krále bude velice chválen, jiného nevěda a jiného v tom neshledávaje ten král, než že by tú řečí svatý Matúš tuto pannu přemluviti měl, aby jemu k manželství svolila. A pak dále svatý Matúš die také těm lidem, kteříž se k tomu byli sešli, řka takto: „Viete dobře a móžete tomu srozuměti dobře, když by který služebník královu chotí, kterúž král sobě vyvolil, sobě zjednati chtěl, netoliko, že by tím králuov hněv a nemilost získal sobě, nébrž i smrti by takový hoden byl a zaslúžil, ktož by takovú nelibost králi ukázal. Takéž tobě, králi, řéci mohu: Poněvadž vieš, že tato panna věčnému králi jest oddána, kterak ty muožeš choti mocnějšieho sebe za manželku pojíti, avšak by sobě získal věčný hněv a nemilost božie?“ Slyšav tu řeč král Hirtakus, bude velmi horliti na svatého Matúše, a tak v těch hněviech preč odšel. Ale svatý Matúš, nic se jeho neliknuje, po dokonání svatých mší tepruv právě, jakož slušie, víloval a posvětil tu pannu a přidal jie k tovaryšství viece než dvě stě jiných panen, jenž tu s ní přebýváchu. A když již svatý Matúš mši dokonával, poslal král jednoho svého ukrutného služebníka, jenž svatého Matúše, an ještě u oltáře, jej zamordoval, a tak život svuoj tím mordem skonal. Potom když tento král