jest kde měl, jakož sem dřéve řekl, vešken statek svuoj, přátely své a potom i sám sebe; najprv opustil přátely své. Ó, jak velmi dobrú směnu svatý Matúš učinil, že dal smrtedlné přátely za nesmrtedlné, totiž za pána Krista a za všechnu říši nebeskú. Neb nemáme věrnějšieho přietele nežli pána Krista. A když nás již všichni přátelé odpadnú a v núzi naší nás nechají, tehda sám milý Kristus pán, otec náš, s námi zuostane, ukazuje lásku a přiezen přátelóm svým. Opustil také statek svuoj pro pána boha a na tom jest velmi múdře učinil. Neb jakož Šalomuon praví, že bohatstvie zle a neřádně dobyté pohružuje duši do pekla, a protož radí prorok v Žaltáři: „Jestliže vám bohatstvie přibývati bude, neroďte přikládati k němu mysli své anebo srdce svého.“ Opustil také svatý Matúš sám sebe pro pána boha, neb nětco veliká věc jest opustiti sám sebe, jakož jest svatý Matúš učinil, že netoliko statek svuoj opustil a přátely své, ale by sto životuov byl měl, všechny by pro pána boha byl nasadil a povážil. Následoval také svatý Matúš pána Krista přieznivě tím obyčejem, že potom pánu bohu a jeho apoštolóm všem doma veliké hody činil, kteréžto hody nebyly v sobě tak pyšné a nákladně přípravné, jakož slušie. Ale tím úmyslem poctěný za veliké hody, že v tom žádost a ochotnost svatého Matúše viece vážena