„Poněvadž nás tiežeš, zač bychme tebe měli, jáť pravím, žes ty Kristus, syn boha živého.“ A protiv tomu odpovie jemu Kristus řka takto: „Petře, a jáť tobě pravím, žes ty ten Petr, totiž ta skála, a na tu skálu ustavím cierkev svú.“ A dále jemu die takto: „Blahoslavený jsi Šimon Bariona!“ Šimon tak mnoho řečeno jest jakožto „sprostný“, a „Bariona“, to se vykládá jakožto syn holúbkóv. „Neb ne tvé tělo ani krev tvá o mněť zvěstovala ani toho sám od sebe máš, ale otec muoj nebeský, jenž jest v nebesiech. A protož tobě dám klíče královstvie nebeského.“ I mohl by někto řéci: „Milý hospodine, proč si tak hřiešnému člověku klíče poručil, jenž tebe potřikrát zapřel, jenž jest křivý přísežník, přisáhl a slíbil s tebú a podlé tebe do žaláře i na smrt jíti, a potom od tebe utekl a zapřel tebe?“ Muož na to odpověd taková býti, že to učinil pro utěšenie všech hřiešných, aby žádný hřiešník nepozúfal protiv milosti božské a aby věděli, že člověka hřiešného, jenž se k němu navrátí a želé věrně svých hřiechóv, chce učiniti člověka svatého a velikého v království nebeském. Při těchto sloviech mohl by opět dále řéci: „Poněvadž Kristus dobře věděl, že by svatý Petr po něm býti měl pastýřem a hlava cierkve svaté a všeho křesťanstvie, proč toto na něho přepustil, že se tak zapomenul a že