[448]číslo strany rukopisusvú milostí otevře jemu.
Ale že pak mnozí své losy obmeškávají, toť devaterem přicházie činem. Jedni v své rozpači budú obmeškáni, ztratiec naději do Božie milosti: Neb Kain zabiv bratra, nehlédal Božie milosti zúfav řka: Větší jest muoj hřiech, nežli bych mohl nalézti milost. A jako Jidáš, ješto zře jen na velikost svého hřiechu, nesměje žádati milosti, sám sě oběsil, a zlého přičinil ke zlému a tak ztratil los mezi apoštoly, a svatý Matěj losem přišel na jeho miesto. Druzí budú sě tomu posmievati, když kazatelé, Písmo nebo někto dá jim radu neb příklad, aby ostanúc světa, slúžili Bohu. Tak když Lot[288]zapsáno jako Loth velel některým s sebú vyjíti z města pravě, že sě propadne město, ani sě tomu posmieváchu, jako by to bez smysla mluvil. A tak Lot ven vyšel, a oni tu zahynuli. Třetí v své hrdosti netbají, co Bóh napomíná. Jako farao vida div Božie moci a zázraky, však netbal učiniti vóle Božie, až i zahynul. Čtvrtí slyšiec, ano Bóh zove, nepuojdú, vezmúce omluvy sobě: Nemohu jíti, veš sem kúpil; pán jsem, mám po světu státi. Kúpil sem patero spřeženie voluov, nepuojdu; chci peniez přičiniti ku peniezi, sboží k sboží, jako vuol k volu připřáhají. Ženu sem pojal, nemohu jíti; tělo mám, nemohu tělesné líbosti oželeti, bych šel po Bohu. Pátí den za dnem odkládají svým po Bohu obracením a majíc někdy dobrú vóli. A ktož odkládá, obmeškává. Protož volá svatý Pavel: Neroďte duchu pohašovati. A Kristus velí vždy bedlivu býti; neb nevieme hodiny, kdy Pán náš přijde. A tak nás súditi bude, jakž nás nalezne. Šestí bojiec sě ztráty světských věcí, neobrátí sě k Bohu, aby cizieho nenavrátili, těžkosti pokánné netrpěli. Ale přijde na ně, jakož die Písmo: Ktož sě bojí jínie, snieh naň spadne. Malého sě boje obmešká sě, až naň veliké i spadne, jako snieh na toho, ješto maje jíti někam, nesmie pro jíní na cestu. Sedmí v jednom jdú po Bohu a v druhém nejdú. Ano die svatý Jakub: Ktož vešken zákon splní, a jednoho nesplní,
