[449]číslo strany rukopisuvšemu jest vinen; neb zákon jest rušil, a jednoho přestúpením učiní proti milosti. A v nebesiech nebude odplaty i tomu, co jest bylo splněno, ktož ztratí proč milost, jakž koli méně bude trpěti, přestúpě méně. Osmí počnúc dobře, odvrátie sě v pokušení, jako Židé; oni, vyšedše z Ejipta, potom reptali řkúc: É, bychom byli zemřeli v Ejiptě, ješto sediechom nad hrnci masa. Ale ktož jest počal co dobrého, viz, aby dokonal. Viz, aby nebyl jako loučná[289]sic! tráva, ješto počne ruosti, ale plodu svého semen nepřinese. Věz, žeť stálost mučedlníky korunuje i dievky svaté, vdovám dosahá odplaty, i všech vzvolených v nebesiech povyšuje radosti. Die svatý Bernart: Raduj sě, ktož jsi počal co dobrého, ale varuj sě, doniž s na světě, odvrácenie. Devátí los pozvánie svého obmeškávají, na poslednie pokánie uložiec naději, řkúc: Když budu na smrtedlné posteli skrúšenie jmieti, vše mi bude odpuštěno, budu spasen. Ó, velikého bláznovstvie Božie dobrotu k svému zlému obrátí a podlé srdce nekajícieho hromazditi sobě hněv Boží k času pomsty! Ať k tomu řku řeč svatého Bernarta: Jakť sě zdá snadné v jednu tu poslední chvilku sebrati jako údy své duše, jimiž sě jest žádostmi rozličnými rozbrojila po všem světu, po onom túžiec, že jí jest to ztratiti; onomu nepřejíc, by sě toto neb toto dostalo; ono by chtěla takto neb takto; onde bolest nedá odtuchy[nk]odtuchy] odtucha. A však neřku, by nemohl Bóh i z těch některých k spasení[nl]spasení] ſpaſenie přivésti, sbera duši jeho v jednu chvilku od toho rozbroje ode všeho, aby mohl svým duchem, když chce a komuž chce, tak statečného pokánie vlíti, jakež druhý jedva v dlúhém času bude jmieti. Jako jest učinil onomu lotru. Ale takéť řku, žeť sě toho nemnoho děje. O jedinémť to praví Písmo ve všech knihách Starého zákona i Nového, že jest takým pokáním najposledy k spasení přišel. Protož každý buď pílen, aby losu svého, když tě čím zove v los svatých Pán Hospodin, neobmeškával. Viz, byť některá věc z těchto devieti tebe neob[450]číslo strany rukopisumeškala,