všemohúcieho Boha přesilná. Klanieme sě tobě, drahá mzdo našeho vykúpenie, oběti pokojná, ješto s sama sladkostí své vuoně neslýchané, Otce, jenž na výsosti přebývá, aby vzhlédl na ponížené věci, naklonila a synóm, ješto v Božiem hněvu přebýváchu, milostiva s navrátila. Tvé milosrdie, Hospodine, kážem; tvé sladkosti pamět obložně mluvíme; tobě, Jezu Kriste, obět chvály vzdáváme pro velikú tvú dobrotu, ješto s ji ukázal nám, sěmeni zlému a synóm hřiešným a zatraceným.
Neb když běchom protivníci tvoji, Hospodine, a stará smrt nad vším člověčstvím nepravé panstvo ukazováše, jížto všecko siemě Adamovo pro první hřiech bieše poddáno, vzpomenul jsi na své štědré milorsdie a shlédl jsi s vysokého svého přiebytka na údolé toto plné pláče a hubenstvie. Viděl jsi súženie lidu svého, a jsa svého milosrdie dotčen sladkostí vnitř sám v sobě, přičinil jsi mysliti o nás myšlenie pokoje a vykúpenie. A zajisté jsa Syn Boží, Bóh pravý, s Bohem Otcem a s svatým Duchem věčný a téhož Božstvie, v světlosti přebývaje v nedochodnéj, neměl jsi mrzkosti v tento v náš smrtedlný přiebytek z své výsosti nachýliti, kdež by i skusil našeho hubenstvie i zahladil je i navrátil nás k spasení. Málo sě zdálo tvému milosrdí k dokonánie spasenie našeho, aby byl Cherubína nebo Serafína nebo některého z anděluov poslal, ale sám jsi ráčil k nám přijíti kázaním svého Otce, jehož veliké milosrdie v tobě jsme poznali. Přišel jsi zajisté neproměňuje miesta, ale sám sě nám skrze člověčství naše ukazuje. Sstúpil jsi s králové stolice, s výsosti své chvály u pokornú a v zavrženú, jelikož v jejie očí, pannu, ješto jest první byla slibem čistoty zapečetěna. V jejiež svatém životu jediná svatého Ducha neslýchaná moc tě jest i počala i narodila u pravém člověčství, tak že ani velikosti Božstvie v tobě, ani čistoty panenské u mateři nezlomil příčinek narozenie.
Ó, milostivé,
