jakož která země právo má. Kterýž mezi dědici na se žalovati dá, ten dá tuto vinu a každý tolikéž, jako psáno stojí.

Jestliže který člověk pro svú zlú mysl svého syna nebo svú dceru na zboží zahubiti chtěl a chtěl na to hamfešty činiti, to s právem nemuož býti, oni jemu rušie ten hamfešt dobře s právem syni, dci, neb jsú toho neprovinili, jako tyto kniehy napřed pravie. Tehdy to učiní otec dobře s právem, pakli jsú ti děti k letóm nepřišli, kdyžto otec to jednánie činí, to nevadí nic dětem. A když pak příjde k čtrnádcti letóm a dievka ke dvěmanádcet letóm, tehdy zapovědie své zbožie dobře, a jestli jich otec umřel v ty časy, kdyžto jsú k svým letóm přišli, v kterém rychtářství to zbožie leží, jemuž žalují, ten rychtář má jejich zbožie mocnu učiniti.

Nemá li který pán děti anebo nenie li při svých dětech v ty časy, kdyžto jednánie svého člověka anebo viece jich svobodny pustí, ten pán umře dřieve, než k svým dětem příde, koho jest svobodna pustil, ten jest s práva svoboden, a nechtie li tomu věřiti děti, ale ten má tam jeti a dva k sobě přijieti v té přísaze, kteréž jest on svobodna učinil pustil, tiem jsú oni svobodu obdrželi.

Má li který člověk porobené lidi a ti utekú za jiné pány nebo kamž utekú a příde li ten pán tam nebo jeho posel, mají je jemu navrátiti bez otpovědi. Pakli toho nechtie učiniti, ale mají je ot sebe puditi a nemají jich déle chovati, tak toho budú prázdni. Pakli by toho obého neučinili, tehdy jemu jich má rychtář dobyti. A uteče li jim který těch, oni musie onomu skládati, jehož jest byl ten člověk. Dřieve se jest ot nich byl bral, nežli on jeho potřeboval, nebo než jej zapověděl právem, tehdy oni ostanú bez placenie.