Mají jeho v té vodě puol dne nechati a neumře li v tom čase, ale ostavíte jej tu déle. To jest proto ustaveno, že jeho tělo nenie duostojno, by ani lidé, ani slunce, ani měsiec, ani noc, ani den jeho smrt viděli.

Jestliže který člověk muž a žena a u vězení jsú, těch nemají v jedné stráži chovati, ale mají je obláště chovati proto, aby spolu nehřešili. Komuž ti poručeni budú a jenž jich má s právem střieci a ktož se v ně že jich střieci má i chce, utekú li oni tomu, on je má opět jieti a zase přivésti, ač muože. Pakli jich nemuož zase přivésti dobyti, on má všecku škodu trpěti i všeckny viny, kteréž z těch který trpěti jměl, ješto jemu utekli.

Ktož lidi u vězenie připraví, buď žena nebo muž, ten jim má pokrm dáti správně, bez něhož býti nemohú. Neučiní li on toho, ale má jej rychtář k tomu přinutiti, a neučiní li toho, ale má jej rychtář kázati voditi po almužně, kdež jemu ji dadie, a umře li on hladem přesto, rychtář a ten, ješto jej u vězenie dal, musie se zaň před bohem postiti, jako by jej byli svýma rukama zabili, on jej musie tak královi skládati každý dvudcat funtóv té země peněz.

Když člověk u vězení leží a viežie se jeho děti nebo jiní dědicové v jeho zbožie, doniž on živ u vězení, jakož on prost bude, tak jemu mají jeho zbožie sstúpiti bez škody. A což jsú oni toho zbožie užili, to jemu mají zaplatiti. Pakli jsú oni pro jeho čest nebo pro jeho dobré co ztrávili, to on jim má zaplatiti. A neučiní li on toho rád, tehdy rychtář má jej k tomu přinutiti pod nímž obojí sedie. Pakli oni jemu jeho zbožie nestúpili a dali jemu na se žalovati, rychtář jej má jeho zbožie mocna učiniti a má jemu takú pravdu o škodu učiniti, kterúž jsú jemu učinili. Oni mají také rychtářovi ukládati tolikým peniezem, jako ránu ukládají, to jest někde deset funtóv, někde méně,