obžalováno. Jmá jim rychtář rok dáti, aby oba své zprávce přivedla. Kterýž svého zprávce přivede, ten jest neobdržal, ale ztratil. Pakli oba přivedeta své zprávce, tehdy se suďte správce spolu. A číž správce tu obdrží, ten jest obdržal a druhý jest ztratil. Ale jest li manstvie, tehdy má jim rychtář rok dáti před jich obú pána. Kniežata mají ta práva, kdež oni zprávce mají mieti býti, tu mají své otvořité listy poslati svými pečetmi, a ty mají poslati po svých urozených služebnících. Ten to má zastati a má onoho zprávce býti, jenž jej tam přivedl. A chce toho knížete posel, to on móž táhnúti před krále. Pakli povieta, že to zbožie máta ot jednoho pána, ješto kniežetem nenie, a on pošle svého jistého posla s listem tam a s pečetí, kterémuž ten list posvědčí, ten jest obdržal. A jestliže to zbožie povědie ot služebného neb ot jiného člověka, ten má sám tu přijeti, leč jej jaká potřeba obmešká a on ulíčí tu potřebu svú přísahú nebo svými správnými lidmi.

Nařkneta li dva člověky jedno zbožie rovnú zprávú a jeden die, že jest jeho dědictví a druhý die, že jest jeho manstvie, přiveď svého zprávcí, ten má před rychtáře jíti a rychtář to má súditi, jakož múdří lidé naleznú i usúdie. Přirozené dědictvie móž člověk lépe obdržeti před súdem než kúpené dědictvie.

Ktož zprávu má rok a den bez pravé zápovědi i zápači, ten má práva zprávu na tom, té jemu nemá jeden rušiti, nežli pravým súdem, ale doniž jeden člověk žaluje z jednoho zbožie před súdem, kterak je koli druhý dlúho drží, nebude nikdy jmieti pravé zprávy na tom, doniž onen žaloby usvědčovati móž. Příde li ten tak často před súd, jakož žaloby uslyší a zastane své zbožie takto: Pane, já sem i zastávám i odpierám mé zbožie, jakož právo jest, tehdy on má zprávu na tomto nařčení, i ty