toho urozenie a podlé viny a podlé duostojenstvie. Neb ač jeden druhému puol prsta neb puol palce utne, tomu mají tolikéž utieti.

Nařknú li dietě, ješto jest pode čtrnádcet let v stáří, a jestli ono nevinno, otec móž za ně přiséci. Pakli jej usvědčie, toho účinba. A vydá li jest jemu otec co zbožie, od toho mají skládati žalujícému jemu i rychtářovi. Pakli jemu jest nevydal otec, nemá od svého zbožie ukládati. Dobude li ten syn potom ot toho vlastnieho zbožie, tehdy má skládati žalujícému i rychtářovi. Pakli jest dietě vraždu učinilo nebo rány, nemají jemu proti tomu ruče činiti, neb dietě ješto jest pod čtrnádcet let to nemóž svého života ani své cti proviniti. Dietě, kteréž jest sedm let stáro, zabie li neb zakuolé li koho do smrti, to neproviní svého života tiem ani svého života cti ani svého zbožie ani svého otce zbožie, ale otec a mátě mají za ně pokánie přijieti. Pakli jich nemá, tehdy to mají jiní jich příbuzní činiti neb poručníci.

Otec neodpovie za syna, kteréhož jest oddělil, nežli leč on jeho zbožie u sebe má. Syn také neotpovie, ač umře, o žádnú věc, leč jest ta vina naň usvědčena dřieve, nežli jest umřel. Neskládaj sám nic, leč bude tak daleko, že bude před súdem vymieněno, když to jest svědky skládáno, že oni takto dějí: pane rychtáři, my to viny máme. Umře li ten člověk, než ten rok příjde, když to mámy svědky vésti, aby nám neškodilo na naše právě, mohú li to ti žalobníci dvěma súdnýma člověkoma usvědčiti, ač jim budú přieti. Ale povedú viece li toliko svědkóv, jako by on živ byl. A ostavil li jest zbožie, žalobu mají žalujícému a rychtářovi od toho platiti. Pakli jest zbožie dětem ostavil, jimž jest zbožie vydal před svú smrtí, ti nelepšie zaň nic, a byla li jest ta vina, že by byla umrlému člověku na život šla, tehdy mají ot jeho zbožie skládati