třetí čést chudým pútníkóm dáti, aby přes moře nešli.

Umře li který člověk bez rozkázanie a ostaví dědinné zbožie, to dědie vždy najbližší dědicové, jakož tyto kniehy pravie.

Co nábytek jest, to vám chcmy pověděti: zlato, zstřiebro, drahé kamenie, dobytek, koni a to všecko, což hnáti nebo nésti móž, všelikací základové kterakékoli postavy jsú, zadělané sřiebro, zlato, to jsú sobě lidé v obyčej vzeli, že to má dědinné zbožie býti. Proti dobrému obyčeji tyto kniehy nemluvie, ani zamiecí všelikaké oděnie a střiebra, což jest ot péče, tomu chtie lidé po obyčeji, že jest to dědinné zbožie. Svaté jest, co podděláno jest, jako zdi a brány měst, takéž ti zbývají hrdla, kteříž skrze zdi a skrze brány lstí a bez vóle a přes zápověd směli by vníti.

Zdi my nazýváme svaté, bude li tomu město zapověděno a on vleze do města přes zeď a ven jde pravú branú, ten jest svú hlavu správně ztratil. Romulus a Remus byla dva bratry, ta ustavista Řím. Tehdy učini nekázen Remus, takže Romulus, bratr jeho, zapovědě jemu město, nebo on rychtářem bieše, to přikázanie neb tu zápověd Remus přestúpi i vleze do města přes zed, a tu by jat pro ten účinek. Tehdy jej vedechu před rychtáře a tu jemu by hlava odsúzena. Tehdy bratr poče Říman prositi, ale Římené vecechu, by nechtěli svého ustavenie pro žádného přerušiti, a on by sťat. Té pokuty nemá ijeden trpěti, leč ta bude tehdy ustavena s toho kniežete vólí, jehož město jest, a múdrých lidí radú, ješto v tom městě jsú.

Buoh odpúštie pravé přísahy a zapoviedá křivé přísahy, to slovú pravé přísahy, ješto jie mohú počestně učiniti a právě, ty odpúštějí