móž je také dobře přesvědčiti všemi lidmi.

Chce li který poručník z země vyjeti, tu jemu mají jiného dáti, ješto sú dříve jmenovali, a když se on vrátí, tehdy vstup na své miesto. Také móž otec, ač chce, za svého zdravie svým dětem s pravým právem poručníka dáti, ktož jest tenž, komuž on dobře věří, a když on pak umře, tehdy se jmá ten poručník v ty děti a v to zbožie uvázati a toho jemu nemóž z právem nižádný obrániti, leč by bylo, že by jim zle činil. Tehdy mají to tak jednati, jakož jest napřed pověděno.

Již mají dáti také věděti, kteříž sú poručníci, ješto mají do nich zlé domněnie. Má li který otec viece synóv nežli jednoho a jestli který k svým letóm přišel a druzí nic a otec umře, ten bratr se uvieže v ty děti i ve zbožie. Uzřie li lidé, že on tiem zbožím neučiní, jakž by bylo těch dětí dobré, tehdy jest ve zlém domnění. Proto jej má provolati jich dětí mátě nebo tetka nebo otcóv některý příbuzný, nebo pán neb rychtář, ti mohú naň mluviti dobře s právem všickni, kteříž dětinní poručníci jsú, a oni musie s právem odpoviedati. A jestliže který poručník dětem nedá jich potřeby na jedení a na pití a na rúše, ten jest v domnění, a jestliže on bude pustým člověkem a své vlastnie zbožie neprávě načíná, ten jest opět v domnění, a donidž děti do čtrnádcet let jsú nepřišli, dotud nemohú na své poručníky domněnie praviti. Ale mohú k těm jíti, ješto sem napřed jmenoval, a mohú jim odpověděti, že jim jich poručníci neprávě činie. Ten jest také v domněnie, ktož dětinného zbožie na každý rok neučítá počtenie před těch dětí najbližními přáteli. Ten jest také v domnění, ješto těch dětí smrt nalézal, doniž živ byl, kterak jest jim koli bliz příbuzen, však jeho nemají za poručníka