dajte jim cizieho člověka věrného. Když mládenec čtrnádcte let stár bude, tehdy sobě móž jiného zprávci mieti, ač móže usvědčiti, že jest jemu dřieve zle činil. Takéž panna učiní, když ke dvěmanádcet let příde. Nemóž ijeden mládenec po čtrnádceti letech bez svého poručníka nic učiniti, ješto bylo tvrdo, ač také hotové penieze i má, což on s těmi učiní, to nenie tvrdo, prodá li on nebo kúpí li co, a jest jeho dobré, ten poručník má jemu povoliti i držeti, pakli jest jeho škoda, on staviti to i zavrci, a prohrá li ten mládenec co svého zbožie, to mají tomu poručníku navrátiti, ač příde před rychtáře.

Prohrá li dietě svého otce zbožie, doniž jest neodděleno a jest pod pětimetcíma let, musí to zbožie otci navrátiti. Ale když přestúpí pětmezcétma let, tehdy se před tiem ostřiehal, neboť mu nevrátie, leč jest tak nemúdrý, jakož jsem tam napřed pověděl, že nemóž svědkem syn býti při smrti svého otce dobře právem k tomu, když bude pětmezcétma let stár, že musí své zbožie s ním děliti. Učiní li poručník dětem co, jehož jim s právem nemá činiti, toho muož jich mátě nebo jiní příbuzní jich na něm potřebovati nebo poprávce, jest li na zemi. Pakli jest rychtář u městě, tehdy toho móž pán nebo rychtář toho města potřebovati a on jim musí odpoviedati, a bude ujištěn, že jim jest zle činil na jich zboží, mají jej odsúditi, že viec nemuož poručníkem býti, nebo ijednoho zprávcí býti. Bude li který poručník jat, mají dětem jiného dáti zatiem, a když on prost bude, tehdy on má na své miesto vstúpiti zase. Zbude li kterému co poručníku s jich vóle, to má jim k užitku naložiti. Pakli co učiní, ješto dobré nenie, když oni k svým letóm budú přišlí, oni mohú dobře k němu z toho mluviti a on musí otpoviedati. Když dietě ke čtrnádceti letóm příde, tehdy sobě muož dobře jiného poručníka vzéti, leč mu jest dobře, leč mu jest zle činil, a jmá jednoho vzéti po svých múdrých přátel radě.