člověky nebo viece na svědečsvie, že jest jeho jim pobiezil a schovaný úrok až do toho času, až bude jmieti opět úrok dávati. Tehdy jemu pošliť, ale počti jednomu s druhým, a opět svědky maje. To on čiň dotud, donidž pán úroku chtieti bráti a maje úroku nesiluje dáti ležeti.

Ktož na manstvie do života pójčie, na tom ten nemá jedno tak dlúho, dokud manstvie trvá. Pakli onen jest jemu ujednal, že jemu jmá života ujistiti, to musí učiniti správně, a nebo jemu musí dáti, ješto mu jest milejšé. Bude li ten umřel, ješto mu jest to sbožie do života najal, a ostavil jiné sbožie za sobú, ktož to dědí nebo dědil jest, ten má lidem po právě jich škody platiti. To jest právo, neb ijeden nemá druhého oklamati. By byl pána ten jistý dotýkal, když to manstvie životem prodával, a tak řka: bude li mé manstvie mému páno[vi]text doplněný editorem prázno, tehdy chci, aby životové od toho pustili, a kdyby mohli dědicové to sami třetie okázati, tehdy by jim ijedné škody neškodili.

Znamenajte o ženě, ješto dietětem těžka po svého muže smrti a jest v zlém domněnie a porodí potom dietě, a má li ona na svědečstvie dvě ženě nebo dva muže, ješto sú její práci viděli, to dietě dědie otce svého dědičstvie a umře li potom ono, což jest ono bylo dědilo, to dědí také matka. Ta všechna jednánie, kteráž byl otec na svém manství projednal, ta sú pánóm prázna. Pakli bude to dietě do kostela přineseno, tehdy té paní netřeba jiného svědka, nežli toho kněze, jenž jie jej křstil nebo pohrabal, a ktož jej jest viděl u kostela, ten jest také jeho dobře svědek.

Bez rychtářova odpuštěnie dá člověk svým náměstkóm dobře svú dědinu, pakli na zemi nebo ve vsech, tehdy má stochovati puol lána, na němž by mohl vuoz obrátiti, z toho mají rychtáři platiti, pakli on vymiení rychtářovi jeho právo, tehdy