tyto knihy pověděti. Ijeden neučiní pocestného lúpeže než nad trojím lidem: nad kněžími, nad pútníky a nad kupci, ač kněžsky jedú tak, že sú oholeni jakožto kněžie, a že mají rúcha bez oděnie i bez brani. Nad kupci, ješto z země do země jedú, od jazyka k jazyku z jednoho královstvie do druhého, činie pravý lúpež, a stojí li ten lúpež za pět šilinkóv jedno, tehdy mají toho lúpežníka oběsiti ne na obecnie šibenici, ale mají šibenici zvésti vedle silnice a na té jej oběsiti. Pakli se jim zželí, že sú ten lúpež vzeli a vrátí li jej bez přinucenie z své dobré vóle tak, že jich ižádný k tomu nepřinutí, tehdy jsú ještě svého práva neztratili. Ale musie li jich k tomu přinutiti súdem, tehdy sú své právo stratili a nemohú viec ijednomu člověku jeho práva pomoci, ale sú zavrženi od všelikterakého svědečstvie, ktož takú věcí u vinění budú, ješto napřed jmenována. A mohú li je přemoci dókladem nebo kterým svědečstvím, tehdy nad nimi popravie, jakož tyto kniehy pravie. Pakli by neměli dókladu ani svědkóv, tehdy jich přísah nemohú přijíti jako jiných ctných lidí, ale mají jim z trojie věci, jednu přidadúce, naleznúti, a nebo na vodu pustiti, neb železo na ruce nasíti a nebo u vrúcí v kotel s vodú rukú až do lokte hmatiti. Zpravie li se tiem, tehdy jsú jiných práv i ortelóv prázdni. Ztrávil li jest lúpežník ten lúpež neb utratil, musí jej dvakrát zaplatiti. Pakli sú jej k navrácení přinuzili, opět jej musí dvakrát zaplatiti, ač jeho jest neutratil. Ktož pro pravý lúpež psán bude, a když on v tom dvě neděli přebudú, tehdy jej mají duchovnie práva kléti. A když on šest nedělí přestojí, tehdy jest jeho manstvie jeho pánu prázdno, leč služebný, leč porobený kterakýž jest, tehdy též právo. Pakli on má děti, ješto by jeho dědinu nebo jeho manstvie jměly děditi nebo jeho sbožie, ti mají jeho zlého účinka užiti a slušejí li k kterému božiemu domu, tomu se má jeho dědina dostati. Pakli slušie pod svěcké kniežě, tomu se má také jeho dědina dostati. Pakli jsú čí porobení,