[530] hodina.Zbode Lavrin Vítka z oře,
dojide haňby i hoře.
To se mu nikdy nestalo,
co se mu kdy sečí událo.
Zbode dolóv reka ctného,
[535] skoči ihned s oře svého
i chtieše vzieti těžký základ,
A jakž by byl vzal jej snad,
byť byl Jetřich nepřispěl rúče,
byl by usekl nohy i ruce.
[540] Berúnskému se ještě nestýště,
vece: „Lavrine, počekaj ještě.“
Zatiem svój meč vytrže,
Vítka, svého tovařiše, zavrže
a řka: „Nebeř těch základóv,
[545] mámeť dosti měst i hradóv.
Pusť hněv a neroď se hněvati,
toť móžeme všecherno dáti.“
Hněvivě Lavrin vece:
„Jáť chci jedno nohy a ruce!
[550] I což já na vaše hrady dbám?
Jáť jich stokrát viece mám!“
Hněvivě tu Jetřich stáše,
hněvy vešken třepotáše
a řka: „Vítek jest mój tovaryš,
[555] kto koli chce, ten to slyš!
A se mnú jest vyjel ven,
byl li by mu vzat základ ten
a já ztratil tovaryše toho,
měl bych pro to haňby mnoho.
[560] Všickni by mi za zlé měli,
kto by na mě to zvěděli,
na Jetřicha Berúnského,
že dal osekati tovaryše svého.“
Velmi křičieše Lavrin malý,
[565] až zvuk bieše po všem skalí:
„I co já na tvé jmě dbám?
Že s sem přišel, rád tě znám.
Co mi o svém tovaryši pravíš,
týž mi základ i ty zde ostavíš.
[570] Jáť vás vždy připravím k tomu,
že viece nepřijdete k domu.
Vy ste mi zahradu zrušili,
zlatá vrata vystrčili,
všeckerno kořenie ztlačili,
[575] nectně ste v tom učinili.
Hanebně to zaplatíte,
těžké základy stratíte.
Bych byl tak mál, nemni nikoli,
vás tisíc podstúpil bych na poli.“
Kapitola XVII.
[580] Jetřich s Lavrinkem té řeči přesta,
běže k oři toho miesta,
bez střmenóv na oř vskoči,
k Lavrinovi se poboči,
poče kopie podjímati
[585] a chtě na Lavrina hnáti.
Kapitola XVIII.
Hibrant přijede v tu dobu,
Dětleba přivede s sebú
a také Volfarta Vzteklého,
jenž nikdy nelitoval života svého
[590] ani na zemi ani na moři.
Lavrin všechny připravi k hoři.
Když chtiesta v hromadu hnáti,
Hilbrant poče na knieže volati,
velmi hrozně naň křičieše,
[595] aby skočil s oře
