[82r]číslo strany rukopisuzachovati v některých kusiech podobných, tehda takto učiň, zpověd před oltářem učině, po zpovědi oplatky a kalich připrav, jakož by viděl lidu potřebie, nestačil liť by jeden kalich, ale jakož oplatkóv přiložíš, coť se ku potřebě zdá, též učiň o kališiech, nemáš li jednoho velikého a k tomu zpósobného. To připravě vložiž knihy na pulpit, jako ke čtení kladeš. A potom ihned prsty sobě umý, utra prsty, počniž ona slova, kteráž Alexander prvý ustanovil jest takto řka: Kristus před tiem dnem, v kterýž jest měl umřieti, vzal jest chléb v svoji světie a poctivie ruce, a tak až do konce řci, neb to již každý kněz umie téměř ven. A nad kalichem také, vezma jej v ruce, ale nezdvihaje pro obyčeje zachovánie, a nenieť proti zákonu božiemu, zdvihneš li, neb nezdvihneš. A tak již maje před sebú večeři jistú, neb si slova řekl. Řiekajž Otče náš tiem obyčejem, jako jindy slúžě řiekáš a tak pořád vše řiekaj míru nechaje, až i přijmeš tělo božie a jeho krev. A potom jiným rozdávaj, ktož žádati budú. A takť [82v]číslo strany rukopisubude pravá, plná a jistá mše. Totoť já píši, ne aťbych nový obyčej v slúžení zamyslil, ale aťbych modlosluženstvie a blud porazil, kteréžť se jest velmi rozmohlo. A ještě pro lepší rozum této řeči slušie také toto věděti, že patera jest věc ke mši potřebná, bez nichž nemóž nikoli mše býti. Veršík: Chléb, víno a slova, úmysl řádný a k tomu sám kněz. Z této patery věci když se jedné nedostane, mšeť nikdy nebude. Najprvé die se chléb, tociš pšeničný, neb Kristus k zrnu pšeničnému se přirovnal. A již jakož jest v obyčej vešlo, má býti chléb nekvašený, neb jest tak papež Alexander ustanovil léta od božieho narozenie stého a jedenmezcietmého. Druhé má tu býti víno, neb Kristus k vinnému kořenu sám se jest přirovnal. A žeť se tu vody nětco přilévá, toť jest také papež Alexander zamyslil. Třetie mají tu býti slova, jiná k chlebu a jiná k vínu. Čtvrté úmysl řádný, a to proto, neb když by kněz, přída mezi množstvie chleba a vína, úmysl maje ale neřádný, chtěl by