[79r]číslo strany rukopisua nehmotný. Avšak jakož již jest řečeno, svátost božieho těla neb krve jest tu najnižšie, neb má počátek a konec vezme. Počátek jest vzala u veliký čtvrtek od pána Krista a před tiem jest týmž obyčejem nikdy nebyla, konec vezme v súdný den, neb po súdném dni nebudem svátosti těla božieho a jeho krve mieti ani potřebovati, neb již boha uzříme tváří v tvář a tak, jakož jest. Najnižšie slove také proto, neb ji oko tělesné vidí. Kněz ji láme na oltáři a jie se dotýká, ale okem tělesným božstvie nevidí, ani těla Kristova, neb jest již oslavené a krásné, ani duše jeho, ale vieru vidí a silně věřiti má a neústupně, že jest tu pravý bóh a člověk a tak celý Kristus i pod zpósobem chleba, i pod zpósobem vína. Z této řeči nauč se, křesťane, kdyžť kněz zdvihá svátost těla božieho aneb jeho krve a ty klekneš a modliti se budeš, pomniž, že neklekáš ani modlíš se tej svátosti, aniž toho činiti máš, neb jest věc nevěčná a bohemť nenie ta svátost. Ale to klekánie a modlenie přidávati máš pánu [79v]číslo strany rukopisubohu, jenž jest v tej svátosti pod obým zpósobem. Takéť toto slušie vyznávati, žeť pod zpósobem chleba jest také krev Kristova, ale nenieť tu pitie posvátné, než jiedlo a pokrm posvátný jest a tomu na znamenie Kristus die: Vezměte a jezte, toť jest tělo mé. Tuť jest nerozkázal píti. A v kalichu jestiť také tělo Kristovo, avšak tu jiedlo posvátné nenie, tak jako pod zpósobem chleba, ale jest pitie posvátné. A proto řekl jest Kristus: Vezměte a píte všickni z něho. A tak již móžeš rozuměti o tom slovci židovském manhu, jenž toliko vzní jakožto co jest to. Ještě toto znamenaj o manně[b]manně] mamie, že židé ne zároveň sbierajíc, rovně ku potřebě sú dosti mievali. To jest k naučení našemu u přijímaní posvátném, přijme li kto viec svátosti, jako tři, deset neb sto, a druhý jednu toliko, neb jie puol, neb desátú stránku, aneb toliko, což móž oko opatřiti a chut v ustech počíti. Jakož první Krista jednoho jest přijal pod mnohými svátostmi nebo zpósobami, též i druhý, ač pod malú zpósobú aneb svátostí. A žeť jest pravda, vyznávajíť to kněžie a žáci