kolivěk já nemohu hoden býti, abych přijal ty dary, za něž proši, ale aby tobě bylo hodno a slušno mně je dáti z svého milosrdenstvie velikého, když bych tak jich žádal. I prošiť, milý otče, za lékařstvie sedmery kostelnie svátosti.

Najprv, aby mi dal vděčnu býti, žes mé hřiechy křstem omyl, což sem jich jměl do té doby, a přivedls mě v jednotu kostela svatého. A také, žes na biřmování znamenal mě svým znamením zvláštím a potvrdil mne, abych bojoval boj duchovní, po němž bych s tebú v tvých sienech odpočinul se všemi svatými tvými. Svátost kněžského řádu, milý hospodine, tak mi daj ctíti, abych pro tebe ve všem, v čemž slušie, byl jich poslušen. Manželstva toho, kteréž znamenává manželstvo zdejšie, rač mi dopřieti, abych byl připojen a přijednán k tvému synu duší i tělem, jímž bych byl přijednán k tobě u věčné manželstvo v čistotě mého těla, v niž sě mám schovati podlé tvého ustavenie. Protož že j’ mně nelze s tebú dojíti té svatby věčné, daj duostojně a tak často přijímati svátost těla syna tvého jediného a s takú poctí i milostí, jakož slušie, skrzěňž bychom, den ode dne veň rostúce, k téj svatbě přišli. Ale že sme roličně sě zšeředili i ješče sě šeředíme v našich hřiešiech, dopřěj i pomoc pokánie zde, abychom tieže potom strádajíc, tebe netrpěli.

Poslednieť svátosti také proši olejě svatého, skrsě níž bych vzal, tvým milosrdenstvím mým všěm hřiechóm odpuštěnie. A rozpomínajě sě na hroznú ukrutnost smrti, prošiť, otče, prošiť chleba vezdajšieho, chleba, jenž je stúpil s nebe, těla tvého syna na mém skončení, v jehož síle přěšel bych tu těžkú cestu a úsilnú. É hospodine, neostávaj mne, kdyžť sě děliti má dušě s mým tělem bude, kdyžť nebudu moci přěd tebú na svú kolenú pokleknúti ani svú ruku pozdvihnúti k tobě, kdyžť oči moji hlediec, snad viděti moci nebudeta ani uši slyšeti ani jazyk mluviti zcěpěnějě ani snad dómysl bude tak sebú vlásti pro tu ukrutnost, ež by mohl vzývati tě. Pomni nynějšie mé žádosti a nedaj v mysli pohasnúti téj jiskřě, v níž by k tobě žádost nevolala