nehodný, již z doufánie do sebe z neřádného budu nehodný.

Protož, milý pane, vrhu já se na tvé milosrdenstvie a tu budu hledati mého obveselenie a utěšenie. A tu asa nětco okřeji, neb to viem – a rád to viem a raduji se, že to viem – že milosrdenstvie tvé jest nesmierné, jehožto ižádný přeměřiti nemuož, a že netoliko mu, ale všech lidí zlost přemáhá.

A ačkolivěk sám sebe hodna nesmiem činiti, avšak nechci sebe také tak nehodna činiti, by pán bohatý v milosrdenství nemohl mne sobě učiniti hodna, když ráčí. Hodenť jest cti, kohož pán buoh bude chtieti poctiti. A kohož pán buoh ráčí sebe hodna učiniti, tenť nemuož sebe v pravdě nehodna súditi, neb by se na tom bohu protivil i jeho súdu. Neb poznávaje člověk do sebe z boha, že jej buoh činí hodna, nemá se jinak súditi, než jakž jest, a jakž jej buoh činí hodna, i vie o sobě před bohem. A pakli koho pán buoh nechce poctiti ani hodna učiniti, tehdy také neměl by se člověk hoden činiti. Ale kto jsi, ješto tak súdíš svého pána boha? Jako by již věděl, že tě od sebe na věky zamietá, že tak sobě veliké úzkosti k zúfalství činíš a přístup sobě k nebeskému království zavieráš, a tudy sám se odlučuješ od svého najmilejšieho dobrého. Nelzeť jest, musíť člověk zúfati anižť jest zpuosoben k božie milosti, doněvadž tak súdí milého boha, že má za to, že se buoh nad ním nechce smilovati. A protoť jest zlé nehodna se činiti, lépe by bylo člověku s prostnú věrú, pokorně a s kázní boží v boží naději k božiemu tělu přistúpiti často, nežli v to veliké zapletenie zajíti, že nevie, co má činiti, nébrž že na tom zuostává, aby nepřistupoval.

A když od toho odpadne, i kerak muož živ býti bez toho života? Neb ktož toho pokrmu nejie, nemuož živ býti, neb se súdí neduostojna a z toho opúštie vše obživenie a posilněnie. Anoť z toho tuchnú žádosti v duši k dobrému, pokušenie přibývá, v nichžto člověk omdlévá, a zlí duchové proti němu sú silnější. A tesklivějí bude k dobrému a hotověji ke zlému. Takť mnohé ďábel zavádí od příjímanie častého božieho těla těžkými hruozami, ješto od pána boha vedú. A to vědomo má býti, že ty kázně a hruozy, ješto vedú a zdalují od boha a od spasenie k zúfalství, a toť jest vše od ďábla. A to jest zúfalstvie měl Jidáš, Kain, Ezau, a proto sú konečně od boha odpadli.

A toť svatý Anshelmus praví o přesvatém božiem těle, amen.