Jr14,22 Zda sú v rytviech judských, jížto by dščili, aneb nebesa mohú dáti přievaly? Však si ty, hospodine, buoh náš, jehožto smy čakali, neb si ty učinil všěcky věci tyto.
Jr15 Kapitola patnástá čte sě
Jr15,1 I řekl jest hospodin ke mně: Byšta stála Mojžieš a Samuel přěde mnú, nenie dušě má k lidu k tomuto, vyvrz jě od mého obličějě a nechajť vyjdú. Jr15,2 Pakliť dějí k tobě: Kam vyjdeme? dieš k nim: Toť praví hospodin: Jížto k smrti, ti k smrti. A jížto k meči, ti k meči, a jížto k hladu, k hladu. A jížto k vězení, k vězení, Jr15,3 a navščievím na ně čtveru věc, praví hospodin. Meč k zabíjění a psy k roztrhání a ptactvo nebeské a zvěři zemské k sežrání a k roznošení. Jr15,4 A dám jě ve vřěnie všem královstvóm zemským pro Manassena, syna Ezechiášova, krále judského, z těch ze všěch věcí, jěžto jest učinil v Jeruzalémi. Jr15,5 Neb kto sě smiluje nad tebú, Jeruzaléme, aneb kto sě smútí za tě aneb kto puojde prosit za tvuoj pokoj? Jr15,6 Neb si ty mne ostalo, praví hospodin. Vzpět odešlo a rozprostru ruku svú na ně a zabiem tě. Usiloval sem prosě Jr15,7 a zatratím tě lopatkú v branách v zemských. Zabil sem a zatratil lid svuoj, avšak od svých cěst sú sě nenavrátili. Jr15,8 Rozmnožily sú sě mně vdovy jeho nad piesek morský a vedl sem jim nad máteř mládencovú pohubitele, v poledne poslal sem na města naručěst strach. Jr15,9 Roznemohla sě jest ta, ješto sedm porodila, potuchla jest dušě jejie. Za horu zašlo jiej jest slunce, donidž jest ješče byl den, zahanbila sě jest a zapolela a ostatky jejie na meč dám přěd obličějem nepřátel jich, praví hospodin. Jr15,10 Běda mně, matko má, proč si mě urodila, mužě sváru, mužě svády, ve všéj zemi nepožíčal sem ani mě jest kto požičil, všickni mne poklínají.
