úfá v člověka a klade maso rámě své a od hospodina odstupuje srdce jeho. Jr17,6 Neb bude jako neužitečná bylina na púšči a neuzří, když přijde dobré. Ale bude bydliti v súši na púšči v zemi v slanéj a ne u bydlitedlnéj. Jr17,7 Požehnaný muž, jenžto úfá v hospodina a bude hospodin doufánie jeho Jr17,8 a bude jako dřěvo, ješto sadie na vodách, ježto k mokrosti pustí prameny své, a nebude sě báti, když příde vedro, a bude list jeho zelený a v času súšě nebude pečlivý a nikdy nepřěstane činiti ovoce. Jr17,9 Kteréž jest srdce lidské a nezjadovné, kto je pozná? Jr17,10 Já, hospodin, zjaduje srdce a zkušujě ledviny, jenžto dávají každému podlé cěsty a podlé cěsty nalezenie jeho. Jr17,11 Kuroptva vzchovala, jěžto jest neporodila, učinila bohatstvie, na polu dní svých nechá jich a v svém posledcě bude nemúdr. Jr17,12 Stolice chvály a výsosti ot počátka, miesto posvěcenie našeho Jr17,13 čáka izrahelského lida. Hospodine, jížto tebe ostávají, zahanbeni budú, odstupující od tebe v zemi napsáni budú, neb sú ostali pramene vód živúcích hospodina. Jr17,14 Uzdrav mě, hospodine, a uzdraven budu, spas mě a spasen budu, neb chvála má ty jsi. Jr17,15 Aj toť ani ke mně řiekají: Kde jest slovo božie? Přiď! Jr17,16 A já nejsem smúcen tebe pastýřě následujě a dne člověčieho sem nežádal. Ty vieš: to, což jest vyšlo ze rtuov z mých, pravé přěd tvým obličějem jest bylo. Jr17,17 Nebuď mi ty strašidlem, nadějě má ty ve dni trýzněnie mého. Jr17,18 Zahanbeni buďte ti, ješto sě mne lekají, a nebudu zahanben já. Užasňete sě oni, ale já sě neužasnu. Uveď na ně den trýznění a dvojím potřěním zetři jě. Jr17,19 To praví hospodin ke mně: Jdi a stuoj v bráně Sion lida, skrzě něhožto vchodie králi