hořce plakáchu. A potom ti přenešlechetní mordéři Bissus a Onobražantes přistúpista dobrovolně před Alexandra a vecechu jemu: Najvěčí ciesaři, myť jsme svýma vlastníma rukama Dariáše zahubila. Uzřev je Alexander, přikáza rytieřóm svým, aby je zjímali a sviežíc vedli je k hrobu Dariášovu. A tu aby jich hlavy byly stínány. Ale oni počechu volati a řkúce: Najvětčí ciesaři, všaks přisáhl skrze najmocnějšie bohy a skrze sladké prsi matky tvé, že nic bezprávného nebudem trpěti. Odpovědě jim Alexander: Nikoli byšte se neokázali, leč bych takově byl zapřisáhl, ale myšlenie umu mého takové bylo jest od počátka, aby mordéři jeho byli stínáni, když by se zjevili. A když to vece Alexander, počechu jeho Perští chváliti jako boha. A tak jsú stínáni.
Kapitola LXIIII.
Potom Alexander všecku vlast perskú ustanovi u pokoji, po všech městech zprávce a úředlníky usadiv. Pak v ten čas bieše jeden člověk starý jménem Dimetrus, ujec Dariášóv, jehožto všickni Perští velice milováchu. Toho ku prosbě obecné ustavi Alexander na zlaté stolici v koruně a přípravě césařské a podlé zpósoby Dariáše ciesaře káza. Roxona, dcera Dariášova, před přítomnost jeho byla přivedena, jsúci královským rúchem oděna a majíc zlatú korunu s drahým kamením na své hlavě. I poje ji za ženu sobě podlé obyčeje Perských a káza jí siesti podlé sebe na zlaté stolici. A přikáza všem, aby ji jakožto královú ctili. A tak Perští radovali sú se velmi. A inhed zdvihše své bohy a přinesše je před Alexandra, i počechu se klaněti Alexandrovi jakožto bohu a řkúce: Ty jsi buoh, neb to, což bohóm jest libo, to činíš. Uzřev to Alexander, zamúti se velmi a třesa se vece jim: Neroďte ctíti mne jakožto boha, nebť
