a temná. A tak velice zahustila povětřie, tak, že za tři dni nemohli jsú slunce viděti. A počechu padati s nebe jako pochodně zapálené tak, že se všecko zapalováše. A inhed Alexander učini oběti bohóm svým. A když se on sám modléše, v tu chvíli povětřie očištěno bylo.
XCIII.
Odtud pohnuv vojskem, přitrže ku potoku bragmanskému velikému řečený Gangez. A rozbili jsú tu stany své, a patřiece přes potok, uzřechu tři člověky, jichžto káza Alexander indským jazykem otázati, kteří by byli. Ale oni odpověděchu: Bragmanové sme. Ale Alexander, žádáše s nimi mluviti, ale přes toho potoka širokost nikoli nemožéchu přejeti, neb bieše tu mnoho ipotamóv a štíróv divokých a kokodrilové, kteřížto na každý den běháchu kromě srpna a črvna, těch měsiecóv. A kdyžto uzře Alexander, že nikoli toho potoka nemóž přejeti, steště sobě velmi. A inhed přikáza, aby lodí z prútie spletli a opali ji kožemi. I sta se to. I vstúpi v ni jeden rytieř, jemuž da Alexander list, aby jej dal Dindimovi, králi bragmanskému, a ten list takto psán bieše:
XCIV.
Král nad králi a pán panujících Alexander, syn boha Amona a Olympiady královny, Dindimovi, králi bragmanskému, radost. Poněvadž jsme k takému věku přišli, že mezi dobrým a zlým mohu jakžkolivěk rozeznati, žádali jsme odehnati neuměnie a múdrosti mysli našie naplniti. Neb jakožto našich mudrcóv učenie líčí, že výmluvnost bez múdrosti má obyčej škoditi viece než prospievati, protož že jest zajisté k našima ušima přišlo, že život a obyčejové vaši od obyčejóv našich jsú rozděleni. Také že na zemi ani na moři pomoci nežádáte, toho naučenie následujíce, kteréžto od našich učedlníkóv jsme slýchali. A protož tebe pilně prosíme,
