[56r]číslo strany rukopisuaby měl ustavičnú památku našeho milého Pána Otce, Jezukrista, v svém srdci. Potom vezmi koření, to jest srdečné zkrúšení, svatú zpověd a dosti učinění. Z prvého učiň trank nebo nápoj, aby vždy želel hříchóv, a učiň z druhých dvú flastr, totižto svatú zpověd, ztluc s dosti učiněním; nebo jedno bez druhého málo neb nic prospěje, když móž obé učiniti.
O jedné krásné paní
Darius velmi múdrý když v Římě kralováše, tedy v jeho království některaká bíše paní jménem Florentina, divné[cc]divné] diwna krásy, že tak nadčitě krásna byla, až tří králové pro ni boj vzeli, a s každé strany tych tří králóv jako bez čísla lidí sešlo a zahubeno bylo, a den ode dne[cd]dne] ne mnozí zahynuli. Ale páni i knížata té říše, vidúce to, sebravše se jeli před císaře řkúce: „Pane, pro tu Florentinu, jenž jest v tvém panství vzácna, jako bez čísla lidí sešlo i zahubeno a na každý den ještě scházejí. A jedno ač k tomu brzo neučiníš pokoje, pro její milost větší strana tvého lidu sejde.“
Uslyšev to císař, ihned prstenem svým zapečetí, kázal psáti[38]zjevně chybný zápis věty, aby ta jistá paní Florentina beze všeho meškání k němu přijela. A když posel listy [56v]číslo strany rukopisupřijal, dříve než tam přijel[ce]přijel] przgel, až umřela ta jistá Florentina. Potom posel ten jistý zase se navrátil k císařovi a pověděl jemu, že by již umřela Florentina. Uslyšev to císař, zamútil se velmě, proto že ji viděti nemohl. A ihned kázal svolati všecky maléře toho království. A když se maléři předeň sebrali, vece jim císař: „Moji věrní! Tatoť jest příčina, proč sem po vás poslal: bíše v císařství mém některaká paní jménem Florentina také krásy, že jako bez čísla pro její milost lidí zhynuli sú[39]tak v rkp.. Naposledy sama jest již umřela a já ji nemohl sem viděti. Protož jeďte a obraz její nadčitě vymalujte mně, tak jako by živa byla, skrze kterýžto obraz, vida, krásu její mohl bych poznati.“ Odpověděchu oni: „Pane, těžké věci žádáš. Všicky maléři všeho světa obrazu jejího podobného k tej kráse bez jednoho maléře, jenž se tají na horách, nemohú namalovati.“ Uslyšev to césař, poslal po toho jistého maléře. A když byl přijel, vece jemu císař: „Milý, se vší snažností učiň mi obraz podobný krású ku paní Florentině a daruji tě dobře.“ Vece ten jistý maléř: „Pane, buď tvá vůle. A nad to jedné věci prosím, aby všecky krásné panny i paní, jenž sú v tej říši, byly před
