[51r]číslo strany rukopisuzapečetěny, jenž k císařový poslati bíše.[33]zjevně chybný zápis věty Myslíše v sobě sám a řka: „Otevru tyto listy, a co na nich psáno stojí, zvím; neb je také bez škody mohu zase zavřéti proto, nebo vosk v té pečeti tlust bíše.“ A ihned, kdež odevřel a četl, že pod hrdlem a pod milostí ten mládenec měl na smrt dán býti, zamútiv se velmě, myslíše sám v sobě a řka: „Ó kak by to přetěžký hřích byl, tak krásného mládence na smrt dáti! Zajisté nebude toho!“
A ihned jiný list psáti kázal v tato slova: „Ó milá césařová! Toběť přikazuji pod milostí i pod hrdlem, aby tohoto posla s velikú slavností i s radostí do svého domu přijala a dcerku jedinú naši do třetího dne jemu za ženu dala, a na svatbu knížata i pány okolní zvala. Neučiníš li toho, ohavnú smrtí káži tě odpraviti.“ A když ten list podlé jeho rozkázaní byl dokonán[bw]dokonán] dokonal, vzem pečet s králova listu, bez poškvrny[bx]poškvrny] poſſkwrwny k svému listu přiložil a zase do pušky na též místo položil. Po chvíli zbudiv mládence, ten den i tu noc jej u sebe ostavil. A ráno na úsvitě, požehnav jeho, k césařový jej vypravil.
Ale když před ciesařovú přišel, velmě počestně [51v]číslo strany rukopisují od císaře pozdravil a listóv jí podal. Tedy ona, jakž brzo listy přečtla a jim urozuměla, pocelovala jeho a řkúci: „Vítaj, mój milý synu najmilejší! Přikázaní mého pána císaře velmě ráda naplním.“ A ihned bez meškání kázala všecka knížata i pány té krajiny sezvati, aby třetí den na svatbu jedinké dcery císařovy pod milostí byli. Oni uslyševše to, ihned s velikú výpravú k té slavnosti přijeli, a třetí den manželstvo mezi tím mládencem a dcerkú císařovú uplně dokonali a velikú slavnost učinili. Po těch hodech mnohá knížata i páni ženicha i s nevěstú darovali a k svým příbytkóm zase se brali. Ale ten mládenec s císařovú a s svú ženú tu ostal.
Brzo potom césař do té krajiny přijel. Ale uslyševši to císařová, že císař jede, řekla zeti svému: „Milý synu, pojeď se mnú proti pánu mému císařovi.“ A on vece: „Hotov jsem.“ A když císaře dojeli, césař ihned poceloval svú ženu. Ale potom, když s ní toho mládence uzřel, nemile naň hledíše i vece jí: „Musíš smrt trpěti!“ Tedy ona vece: „Pane milostivý! Pověz mi, proč sem smrti zaslúžila?“
