[3r]číslo strany rukopisunemoc. Listy poslal po syna svého, aby, jakž najspíš moci bude, přijel a jej od nemoci uléčil. Tehdy syn, když vuoli otcově urozuměl, k otci jel a jej velmě dobře uzdravil. Protož pověst jeho po všem království běžíše, že by misterný lékař byl a mnohým od jich nemoci pomáhal. Potom také císařová, macocha jeho, až na smrt nemocna bieše a mnozí lékaři biechu přivedeni, jenž o její zdraví biechu zúfali. Uslyšav to císař, syna svého prosil, aby ji uzdravil; ale on k jeho prozbě nechtěl přivoliti. Jemuž císař řekl: „Když tak činíš, ven z mého království tě vyženu.“ Odpovědě syn: „Učiníš li to, nespravedlivě se mnú učiníš. Však ty víš, že ven z svého království s jejím návodem byl s’ mě vysadil. Protož odtomnost má nebo nebylost byla jest příčina bolesti macechy mé. A protož nechci jí lékařství dáti. Nebo bych ruku svú na ni vložil a nic neprospěl, mně by porokovali.“ I vece otec: „Týž neduh má, kterýž sem já měl.“ Odpovědě syn: „Otče, kakžkoli jest táž nemoc, [3v]číslo strany rukopisuale ne též přirození v tobě a v ní. Nebo cožkoli sem já tobě učinil, za vděk s’ to přijal. A když sem všel do tvé síni, znamenitě polepšil s’ se. Ale když mě macecha uzří, pohorší se. Budu li s ní mluviti, v bolesti se zaže. Dotknu li se jí, bez ní bude. A protož nic více neprospívá nemocným, než léčenu od toho býti, jehož milují a jeho žádají.“ A tak takými duovody odbyl nechuti otcovy a umřela jest macecha.
Najmilejší! Tento císař móž řečen býti Adam, prvý otec náš, jenž říši mějíše, totižto ráj[a]ráj] Rug. V němžto měl chválu i čest a pána všeho světa jej ustavil Hospodin podlé Davidova písma: „Chválou i ctí korunoval si jej, Hospodine, na dílu rukú tvých.“ Ten císař pojal sobě pěknú ženu, totižto duši k obrazu božímu stvořenú, z nížto porodil syna, totižto našeho Pána Jezukrista, z svého těla vyvedeného, totižto z člověčenství k obrazu božímu stvořeného. Ale žena, totižto duše, umře sprostně mluvíce pro hřích, jehož se dopustil. Ihned jinú ženu pojal sobě, totižto zlost, skrze kerúž z ráje
