[2r]číslo strany rukopisudietě zaviní, otec je tvrdě treskce, ale mátě sladce a lahodně chová? Protož otec náš Kristus přepúští mrskati, chce nás súžiti pro nedostatky naše. Kdyžkoli jest v smrtedlném hříše, ten leží v žaláři ďáblovém. Ale otec chce, abychom pracovali a jemu z vězení pomáhali. Zajisté, ktožkoli káže úžitečně slovo boží, zíště bratra svého a vykúpí v bratru Krista, jenž jest otec náš. Ale mátě, totižto svět, nedá člověku jíti po Kristovi v chudobě. Nebo slibuje mnoho a praví: „Bez tebe živ býti nemohu.“ Ač kdy zvolíš sobě cestu ku pokání, aby šel po Kristovi, tehdy mátě tvá slepá, totižto svět, dí tobě: „Ostaň se mnú, zajisté já sem tobě bližní; užívajme zboží, kteréť jest, i požívajme stvoření za své mladosti, a to bez meškání.“ Ale, najmilejší, jsi li ty syn boží dobrý i vděčný Otce svého, odpověz té mateři, totižto bludnému i slepému světu: „Kakžkoli s jedné strany, to jest tělem, sem z země, však po prvnější a ušlechtilejší, to jest po duši, sem od Jezukrista, [2v]číslo strany rukopisujemuž sem povinnější [viece]text doplněný editorem[1]doplněno podle rkp. GestaB, GestaU nežli světu.“ Protož nečekajmež starostí a slepoty, neb taká obět není vzácnější jest Bohu nežli prvá. A protož snažme se, abychom spěšně svój život opravili, v němž bychom mohli věčného života dojíti.
Jiná
Gorgonius císař kraloval v římském městě, jenž sobě ženu krásnú pojal bíše, kterážto jemu syna porodila. Rostlo dietě a ode všech milováno bylo. Ale když deset let tomu jistému synu dokona se, umřela jest císařová, mátě jeho a počestně pochována jest, jakož na ten řád záleží. Potom s obecnú radú císař jinú ženu pojal, kterážto syna dřevní ženy nemilováše, ale mnohá protivenství jemu činíše. Císař zvěděv to, chtěv se ženě zachovati, syna ven z své říše na učení poslal, kdežto v líkařství se učil a tak v něm prospěl, že učiněn jest najlepší lékař.
Potom císař uslyšev to, že syn jeho v učení velmě prospěl, zradoval se jest velmi. Avšak upadl v těžkú
