otevře[96r]číslo strany rukopisunie, skrzě něžto sbožná dušě vendúci, jeho svatéj krve prolitie pamatujíci, před potopú tohoto hřiešného světa sě ukryje[bv]ukryje] vkrygie. Tu také praví svatý Krisostomus: „Tekla krev nám na vykúpenie a voda našim hřiechóm na omytie.“ A jakž praví dávné písmo, že ta krev po kopí plovúci, k Longinově rucě přijide, a když rukú očí dotekl, jenž slep bieše, inhed prozřel.

V ten čas dva z Ježíšových učenníkóv, Josef a Nikodemus, s uotpuščením Pilátovým jeho tělo s kříže sněmše, v čisté prostěradlo obvinuvše[bw]obvinuvše] obwynuwſſye a podlé obyčejě židovského vonným kořením okladše[bx]okladše] okladſye, v rov v noci vložista, v němžto nik[96v]číslo strany rukopisuda ižádný neležal, a tu kámen veliký na jeho rov vzložila. Tu praví svatý Anzhelm, ež tu matka boží bieše a to vše[by]vše] wſſie svýma očima viděvši, s svatým Janem a s jinými paniemi do města vjide. Tu ji svatý Jan v apoštolský duom uvede a tu kvieléc i ječéc, viece ležéci nežli sedieci, na syna vzpomínajíc, plakáše[bz]plakáše] plakaſſye. Ó, Maria, amen.