[91v]číslo strany rukopisu„Zajisté dnes se mnú budeš v ráji.“ Jako by řekl: „Skrze smrt mú tvá dušě, kdež kolvěk já budu, se mnú bude a mé jestojstvie uzří.“ Neb toho dne dušě božstvím u předpeklé stúpila a tu lotrova dušě jeho svatú jestojst[ay]jestojst] geyſtoſt uzřela. Tu sě skrzě ráj znamenává, když bylo Ježíšem řečeno: „Dnes se mnú budeš v ráji, točiž dnes i na věky božstvie mé věděti budeš.“ Neb jakž praví svatý Augustin: „Dušě v krásě v sadovéj rajského ovoce nekochají sě, ale u veleslavenství vidění svatého božstvie.“ Tu také praví svatý Augustin: „Nikda sě ižádný slib tak rychle nesplnil ani kdy slavné královstvo tak brzo obdržáno jako tiemto zbožným lotrem, jenžto na kříži pně, krátkým prošením věčnú radost održal. Jiežto radosti pět cisíc let staří otci pro[92r]číslo strany rukopisusivše[az]sivše] proſywſye i žádavše[ba]žádavše] zadawſie, do toho času neobdrželi, to tento lotr, krátcě[bb]krátcě] kractzie promluviv, slavně obdržal. Každý kající znamenaj našeho milého Spasitele divnú ščedrost, lotr prosieše[bc]prosieše] proſſieſſye, aby naň vzpomanul, an pak Spasitel nadto všě hřiechy odpustil a věčný život dal.“

A když ty všeckny věci přejdú, uzřevši to matka boží, ano sě lid židovský do města zasě vrátil, s svatým Janem pod kříž přistúpi, s žalostným hlasem zaplakavši, svého syna v truchlú tvář vezřevši, počě k němu tak mluviti: „Mój synu přezmilelý, běda mně, smutnéj matce, tak truchle tě na kříži vidúc. Vezři na mě jedinú, utěš svú matku sirú!“ Tu těžce na zemi padši, žalostivým pláčem omdlevši, poče sama k [92v]číslo strany rukopisusobě mluviti a řkúc: „Kam sě je[bd]je] gie děla má utěšená útěcha, v niežto sě mé srdce[be]srdce] ſrdczie radováše[bf]radováše] radovaſſie téj noci, kdyžto tě biech porodila? Ta temná noc byla od nebeského blesku osviecena, ano anděli sě pod nebesa vznášejíc, slavně spievajíc, tvú svatú milost chváléc a řkúc sladkými hlasy: Chvála buď v nebeskéj výsosti bohu. A již v tvú svatú tvář hlédaji, ana zbita a zeplvána, ztrýzněna, tvoji světie ruce i nohy nelítostivě přibitie k kříži, na tvém svatém těle celého miesta nikdě neviděti.“ A když tu rozličně kvielivši, vstavši nahoru, i počě opět v jeho svatú tvář hlédati.

V tu dobu Ježíš vida svú matku v takéj hroznéj žalosti, propovědě k niej, chtě ji někak utěšiti