poznal a řka: „Ty a já duostojni smy téjto smrti.“ Třetie, ež Ježíše omluvil a řka: „Teď jest, ješto nikdy zlého nic neučinil.“ Čtvrté, aby naň Ježíš pomněl. Páté, ež s pravú věrú v hospodina věřil a řka: „Pomni na mě, milý hospodine, když přídeš do svého královstvie.“ Tu praví svatý Augustin: „Divná tvá viera, ó, přesčastný lotře, vidíš jeho, an na kříži pní a již sě blíží k smrti, avšak k němu již pravú vieru přikládáš, jeho pravého boha i pravého člověka poznávajě, jelikož jej mrúce vidieše, za člověka jej pravého jmiejieše, jelikož jej prosieše, aby naň v svém království pomněl, v tom jeho božstvie poznáváše.
Protož Ježíš jemu inhed odpovědě a řka: „Zajisté dnes se mnú budeš v ráji.“ Jako by řekl: „Skrze smrt mú tvá dušě, kdež kolvěk já budu, se mnú bude a mé jestojstvie uzří.“ Neb toho dne dušě božstvím u předpeklé stúpila a tu lotrova dušě jeho svatú jestojst uzřela. Tu sě skrzě ráj znamenává, když bylo Ježíšem řečeno: „Dnes se mnú budeš v ráji, točiž dnes i na věky božstvie mé věděti budeš.“ Neb jakž praví svatý Augustin: „Dušě v krásě v sadovéj rajského ovoce nekochají sě, ale u veleslavenství vidění svatého božstvie.“ Tu také praví svatý Augustin: „Nikda sě ižádný slib tak rychle nesplnil ani kdy slavné královstvo tak brzo obdržáno jako tiemto zbožným lotrem, jenžto na kříži pně, krátkým prošením věčnú radost održal. Jiežto radosti pět cisíc let staří otci prosivše i žádavše, do toho času neobdrželi, to tento lotr, krátcě promluviv, slavně obdržal. Každý kající znamenaj našeho milého Spasitele divnú ščedrost, lotr prosieše, aby naň vzpomanul, an pak Spasitel nadto všě hřiechy odpustil a věčný život dal.“
A když ty všeckny věci přejdú, uzřevši to matka boží, ano sě lid židovský do města zasě vrátil, s svatým Janem pod kříž přistúpi, s žalostným hlasem zaplakavši, svého syna v truchlú tvář vezřevši, počě k němu tak mluviti: „Mój synu přezmilelý, běda mně, smutnéj matce, tak truchle tě na kříži vidúc. Vezři na mě jedinú, utěš svú matku sirú!“ Tu těžce na zemi padši, žalostivým pláčem omdlevši, poče sama k
