Ježíše, nejsi přietel ciesařuov.“ Uzřev to Pilát, ež ot žaloby nechtie židé pustiti, než vždy na smrt odsúditi, káza Ježíše obnaživše k slúpu přivázati a nemilostivě bičovati tak, ež všecko jeho svaté tělo zbito, ež od hlavy až do země nikděž celého miesta nebieše a ze všech strán z jeho svatého těla krev tečieše. Těch časuov římské ustavenie bieše, kohož ukřižovati chtěli, toho vždy prvé ubičovali. A když jej tak ztrýznichu, tehda rytieři z mořského z bodlivého sítie spletše koronu, na jeho svatú hlavu vstavivše, kopím napřieč hlavu dávili, a tak před Piláta vedli. Tu ho židé postíhajíc tepiechu pěstmi, porúhajíce sě jemu a voláchu a řkúc: „Ty sě činieše králem židovským? Tožť koruna tvého královstvie duostojna!“ Mezi to jinými jej vždy mezi oči pěstma tepiechu.

A v ten čas uzřev jeho Pilát, tak zbita i ztrýzněna, ano jeho svatá tvář zčernala neb zsinala, oči i rty opuchly, ež jedva mdlobú na nohách stáše. Pomysli sobě: „Uzřie li ho židé tak zbita, kromě ač by byli kamene tvrzší, smilují li sě nad ním, pustie jeho?“ Takž jeho inhed káza před vešken lid na ulici tak ohavna v koruně vyvésti, všemu lidu ukázati. I zavola Pilát na vešken lid a řka: „Aj toť člověk! Toť ho vám vedu ven, já ižádnéj příčiny nevizi, proněž by mohl býti právě na smrt odsúzen.“ Vynide Ježíš z sieni, nesa na sobě korunu bodlivú a rúcho hedvábné. Tehda všichni židé řečechu: „Ukřižuj, ukřižuj jeho.“ Pilát k nim vece takto: „A vyž ho v svú moc vezmúce, ukřižujte!“ K tomu židé řečechu: „My to mámy v svých práviech, ež podlé práva má umřieti, neb sě Synem božím nazývá. Pustíš li ho, nejsi přietel ciesařóv.“ To Pilát uslyšav, užasi sě, bojě sě, aby v ciesařovu nemilost upadl. Tu praví Krisostomus: „Snadně s pravedlnéj cesty sblúdí, ktož viece v súdě lidí nežli boha sě bojí.“

V tu dobu Pilát vzem vodu, umyl ruce přede všemi lidmi a řka: „Nevinen sem já na téjto nevinnéj krvi prolití.“ Tak tehdy obyčej ten bieše, ktož sě kteréj viny očiščoval, ten ruce přede všemi lidmi umyl. Tu praví svatý Krisostomus: