[62v]číslo strany rukopisulože zlaté, přikryté rúchami zlatohlavovými, ozdobeno perlami, purpurú[y]purpurú] purpura, drahým kamenem a byssem, na němž spáše Asenech sama. Nižádný muž na tom loži nikdy byl nespal.

A bieše sien veliká přieliš, kamením úhelným hranatým udělaná. V němžto domu a sieni čtyři brány železné biechu, kterýchžto střehli[2]střehli: ſtrziehli vespolek osmnáste mužóv, najsilnějších mladých oděncuov. Na pravéj straně sieni tej [63r]číslo strany rukopisustudnice vody živéj a vidúcí[z]vidúcí] wygduczy a vespod čisterna přijímajíce její vodu a obvlažujíc všecky stromy[aa]stromy] ſtrany v tej sieni zplozené[ab]zplozené] zplozeneg a vyvedené, kteřížto krásni biechu a velmi podobni. Bieše Asenech veliká jako Sára, vítězná jako Rebeka a krásná jako Ráchel.

Poslal Jozef Putifarovi posla, že chce přijíti do domu jeho. Radostně radoval se Putifar a řekl ke dceři své, že přijede Jozef, [63v]číslo strany rukopisusilný boží, a „chci tě tomu za ženu dáti.“ A ona rozhněvavši se, odpověděla, že „nechci se dáti muži jatému a vězni, ale synu královici!“ A když tak spolu rozmlúváchu, přišel jeden pravě, že Jozef přijel. I prchla Asenech na svrchní sien.

I přijel Jozef, sedě na voze Faraonově, který bieše vešken zlatý, kterýžto vezechu čtyři koni bielí jakožto sniech [s]text doplněný editorem uzdami zlatými. A bieše Jozef oblečen v sukni [64r]číslo strany rukopisubielú velmi drahú a plášč zlatohlavový a koruna zlatá na hlavě jeho a vuokol koruny bieše dvanáste hvězd zlatých a brla králová v rukú jeho a ratolest olivetská tučného plodu.

I vyšli sú Putifar a žena jeho proti němu a poklonili sú se jemu. I všel jest Jozef do sieni i zavřeli sú dveře sieni. A když uzřela jest Asenech Jozefa, zamútila se jest pro onu řeč, kterúž byla mluvila s otcem o něm, [64v]číslo strany rukopisui řekla jest: „Teď slunce přišlo jest z nebe k nám na voze svém!“ Nevědiechu, by Jozef syn boží byl. Nebo kto z lidí mohl by tak velikú světlost poroditi? Nebo které břicho ženy takovú[ac]takovú] takowe mohlo by nésti světlost?

I všel jest Jozef do domu Putifarova, i zmyli sú nohy jeho. I řekl Jozef: „Která jest žena ona, kteráž bieše na sieni v okně? Vyndi nynie z domu tohoto!“ Nebo báše se, aby jemu protivna nebyla jakožto všecky [65r]číslo strany rukopisujiné, kteřížto[ad]kteřížto] kterežto posly své posieláchu k nie s[ae]s] a dary rozličnými, kteréžto metáše s hněvem od sebe a s bezprávem.

I řekl Putifar: „Pane, dcera má jest panna, nenávidí každého muže; jí jest nikdy muž neviděl, jedno já a ty dnes! Ráčíš li, ať přijde a pozdraví tebe?“ Mysléše Jozef, poněvadž nenávidí všelikého muže, zdali by i jemu odporna také byla. „Poněvadž pannú jest dcera vaše, milujiť ji jako ženu!“ I