lože zlaté, přikryté rúchami zlatohlavovými, ozdobeno perlami, purpurú, drahým kamenem a byssem, na němž spáše Asenech sama. Nižádný muž na tom loži nikdy byl nespal.

A bieše sien veliká přieliš, kamením úhelným hranatým udělaná. V němžto domu a sieni čtyři brány železné biechu, kterýchžto střehli vespolek osmnáste mužóv, najsilnějších mladých oděncuov. Na pravéj straně sieni tej studnice vody živéj a vidúcí a vespod čisterna přijímajíce její vodu a obvlažujíc všecky stromy v tej sieni zplozené a vyvedené, kteřížto krásni biechu a velmi podobni. Bieše Asenech veliká jako Sára, vítězná jako Rebeka a krásná jako Ráchel.

Poslal Jozef Putifarovi posla, že chce přijíti do domu jeho. Radostně radoval se Putifar a řekl ke dceři své, že přijede Jozef, silný boží, a „chci tě tomu za ženu dáti.“ A ona rozhněvavši se, odpověděla, že „nechci se dáti muži jatému a vězni, ale synu královici!“ A když tak spolu rozmlúváchu, přišel jeden pravě, že Jozef přijel. I prchla Asenech na svrchní sien.

I přijel Jozef, sedě na voze Faraonově, který bieše vešken zlatý, kterýžto vezechu čtyři koni bielí jakožto sniech [s]text doplněný editorem uzdami zlatými. A bieše Jozef oblečen v sukni bielú velmi drahú a plášč zlatohlavový a koruna zlatá na hlavě jeho a vuokol koruny bieše dvanáste hvězd zlatých a brla králová v rukú jeho a ratolest olivetská tučného plodu.

I vyšli sú Putifar a žena jeho proti němu a poklonili sú se jemu. I všel jest Jozef do sieni i zavřeli sú dveře sieni. A když uzřela jest Asenech Jozefa, zamútila se jest pro onu řeč, kterúž byla mluvila s otcem o něm, i řekla jest: „Teď slunce přišlo jest z nebe k nám na voze svém!“ Nevědiechu, by Jozef syn boží byl. Nebo kto z lidí mohl by tak velikú světlost poroditi? Nebo které břicho ženy takovú mohlo by nésti světlost?

I všel jest Jozef do domu Putifarova, i zmyli sú nohy jeho. I řekl Jozef: „Která jest žena ona, kteráž bieše na sieni v okně? Vyndi nynie z domu tohoto!“ Nebo báše se, aby jemu protivna nebyla jakožto všecky jiné, kteřížto posly své posieláchu k nie s dary rozličnými, kteréžto metáše s hněvem od sebe a s bezprávem.

I řekl Putifar: „Pane, dcera má jest panna, nenávidí každého muže; jí jest nikdy muž neviděl, jedno já a ty dnes! Ráčíš li, ať přijde a pozdraví tebe?“ Mysléše Jozef, poněvadž nenávidí všelikého muže, zdali by i jemu odporna také byla. „Poněvadž pannú jest dcera vaše, milujiť ji jako ženu!“ I