jiným vymlouvaje, každý sám svým životem s jedním pacholkem a se dvěma koňoma anebo místo sebe jiného panoši řádu rytířského vypravě, též s jedním pacholkem a se dvěma koňoma, vlehnouti nebo vložiti v pravé a v Zemi české obyčejné ležení do jednoho z Měst pražských anebo do jiného kteréhožkoli města nebo městečka jednoho, v sedmi milech od Prahy vzdálí nebo blíže, ve ctnou hospodu tu, kdež nám věřiteli našími neb jednoho z nich ustně nebo po listu aneb po poslu bylo by ukázáno.
Jestliže by pak ode dne obeslání a napomenutí toho nás minulo čtrnácte dní pořád čtouce a suma grošů dluhu nadepsaného ještě vždy věřiteluom naším dána a zaplacena by nebyla, tehdy, buď od nás ležáno nebo neležáno, dáváme jim nebo jednomu z nich tímto listem plnou moc i právo tu jistinu a sumu grošů dluhu nadepsaného vzíti v křesťanech nebo v židech a dobyti na náši všech rukojmí škodu společní a nerozdílnou.
A my proto vždy máme a slibujem tu a tak, jakož se svrchu píše, ležeti a z toho ležení žádným obyčejem nevyjížděti ani kterakkoli vynikati, dokudž by týmž věřiteluom naším nebo jednomu z nich jistina a suma grošů dluhu nadepsaného i se všemi škodami, kteréž by koli neb kterakkoli pro naše neplnění vzali, ješto by je z nich jeden dobrým svědomím bez přísah a věrování mohl pokázati, docela i uplně zaplacena nebyla.
Umřel-li by také v tom času který z nás svrchupsaných, buď to jistec nebo rukojmě, čehož Pane Bože ostřez, tehdy my, živí zuostalí, máme i slibujem jiného tak jistého a movitého místo toho, jenž by umřel, v jednom měsíci, od dne jeho umření pořád čtouce, k nám v týž slib a v též rukojemství přistaviti a list tento tolikrát, kolikrát pro smrt kterého z nás bylo by toho potřebí, vždy v táž slova obnoviti pod ležením svrchupsaným.
A kdož by koli tento list měl by nebo míti bude s častopsaných
