sebe jiného panoši řádu rytířského vypravě, též s jedním pacholkem a se dvěma koňoma, vlehnouti nebo vložiti v pravé a Zemi české obyčejné ležení do jednoho z Měst pražských anebo do jiného kteréhožkoli města nebo městečka jednoho, v pěti milech od Prahy vzdálí nebo blíže, ve ctnou hospodu tu, kdež nám věřitelem naším ustně nebo po listu jeho a poslu bylo by ukázáno.
Jestliže by pak ode dne obeslání a napomenutí nás minulo čtrnácte dní pořád čtouce a suma grošů dluhu nadepsaného ještě vždy věřiteli našemu dána a zaplacena by nebyla, tehdy, buď od nás ležáno neb neležáno, dáváme jemu tímto listem plnou moc i právo tu sumu grošů dluhu nadepsaného vzíti v křesťanech nebo v židech a dobyti na naší, všech rukojmí, škodu společní a nedílnou.
A my proto vždy máme i slibujem tu a tak, jakož se svrchu píše, ležeti a z toho ležení žádným obyčejem nevyjížděti ani kterakkoli vynikati, dokudž by témuž věřiteli našemu suma jistinná grošů dluhu nadepsaného i se všemi škodami, kteréž by koli neb kterakkoli pro náše neplnění vzal, ješto by je on věřitel náš dobrým svědomím bez přísah a věrování mohl pokázati, docela i uplně zaplacena nebyla.
Umřel-li by také v tom času který z nás svrchupsaných, buď to jistec anebo rukojmě, čehož Páne Bože ostřež, tehdy my, živí zuostalí, máme i slibujem jiného tak jistého a movitého místo toho, jenž by umřel, v jednom měsíci, ode dne jeho umření pořád čtouce, k nám v týž slib a v též rukojemství přistaviti a list tento tolikrát, kolikožkrát pro smrt kterého z nás bylo by toho potřebí, vždy v ta slova obnoviti pod ležením svrchupsaným.
A kdožkoli tento list měl by nebo míti bude s častopsaného věřitele našeho dobrou a svobonú volí, ten má i míti bude touž moc i též plné právo ke všem věcem, v něm položeným a zapsaným, jakožto on sám.
Na potvrzení a zdržení toho my všickni,
