a výmluva tvá sladká. Jako křížala zrnatého jablka, takež jahódky tvú lící jsú kromě toho, což sě vnitř tají. Ct4,4 Jako věže Davidova šíje tvá, ješto jest udělána s svými alkéři, tisíc štítóv visí z nie, i všeliké oděnie silných. Ct4,5 Tvá dva prsi jako dvě lánětě a srnětě, blížence, ješto sě pasú uprostřed lilium. Ct4,6 Dokud sě den výší a dolóv sě chýlí stien, (ženich o choti:) pójdu na horu myrry a na pahorek kadidla. Ct4,7 (Ženich k své choti:) Všecka si krásná, přietelničko má, a poškvrny nenie na tobě. Ct4,8 Poď z Libana, choti má, poď z Libana, poď, budeš korunována, z výsosti Amana, z vrchu Sanir a z Ermon a z jeskyň lvových a z hor pardových. Ct4,9 Ranila jsi srdce mé, sestřičko má, choti, ranila jsi srdce mé jedniem okem tvým a jedniem vláskem šíje tvé. Ct4,10 Kterak sú přieliš krásné prsi tvé, sestřičko má, choti! Krašie sú prsi tvé než víno a vóně tvých mastí nade všecky drahé vóně. Ct4,11 Plást strdi kapající rty tvá, choti, stred a mléko pod tvým jazykem a vóně tvého rúcha jako vóně kadidlná. Ct4,12 Zahrada zavřená jsi, sestřičko má, choti, zahrada zavřená a studnice zapečetěná. Ct4,13 Vypuštěvánie tvé ráj zrnatých jablek s ovocem jablonovým. Cypřiš s nardem, Ct4,14 nardus a šafrán, fistula a skořice se vším dřievím [libanským]text doplněný editorem[45]libanským] Libani lat., myrra a aloes se všemi prvními mastmi. Ct4,15 Studnicě zahradnie a prohlubně vod živých, ješto bystře tekú z Libana. Ct4,16 (Kristus svolává pohany:) Větře od puolnoci, vstaň, a větře polední, přijdi a prodmi mú zahrádku, ať plovú jejie vóně drahé.
Kapitula V.
Ct5,1 (Cierkev die o Kristu:) Nechať přijde mój zmilelý do své zahrady a požívá ovoce svých jabloň. (Kristus k cierkvi die:) Poď do mé zahrady, sestřičko má, choti má, požal sem svú myrru a jiné voňavé věci mé. Jedl sem plást strdi mé, [pil sem víno]text doplněný editorem[51]pil sem víno] bibi vinum meum lat. s mlékem mým. (Kristus k apoštolóm die:) Jězte a píte, přietelé moji, a zapíte sě, najmilejší. Ct5,2 Ač já spím, ale srdce mé bdí. (Hlas cierkve:) Hlas mého zmilelého, an tluče a řka: „Otevři mi, sestřičko má, přietelničko má, holubičko má a nepoškvrněná má, neboť hlava má plna jest rosy a vlasové moji nočních krópí.“ Ct5,3 (Chot sama k sobě:) Svlekla sem s sebe sukni svú, kterak se v ni obleku? Obmyla sem nohy mé, kterak je zprzním? Ct5,4 (Hlas cierkve o Kristu:) Zmilelý mój ztáhl svú ruku v dieru a mé sě břicho nadulo k jeho dotčení. Ct5,5 (Chot sama k sobě:) Vstala sem, chtiec otevřieti mému zmilelému. Ruce moji kapášta myrrú a prstové moji plni biechu myrry zkušené. Ct5,6 Závorku u mých dveří otevřela jsem mému zmilelému, naliť on odchýliv sě i šel pryč. Duše má rozeškřvěla sě jest, když jest zmilelý promluvil. Hledavši i sem nenalezla jeho, volala sem, an mi jest neotpověďal. Ct5,7 Nalezli sú mě strážní, jižto střežiechu města, bichu mě i ranichu mě a vzeli sú plášť mój strážní zdí. Ct5,8 Zaklínám vás, dcery jeruzalémské, naleznete li mého milého, vzkažte jemu, žeť pro milost nedužím. Ct5,9 (Hlas synagoje:) „Kteraký jest zmilelý tvój ze všech jiných milých, ó najkraššie ze všech žen? Kteraký jest tvój zmilelec, žes nás tak proň zaklela?“ Ct5,10 (Hlas cierkve o Kristu:) Zmilelec mój bielý a črvený, vybraný z tisícóv.
