[Bible mlynářčina, Píseň písní]

Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XVII A 10, 372r–374r. Editoři Michalcová, Anna, Voleková, Kateřina. Ediční poznámka
<<<10<372r372v373r373v374r>>10>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

zřiedil jest ve mně lásku. Ct2,5 Otýkajte mě kvietím, osypte mě jablky, neboť pro milost nedužím. Ct2,6 Levice jeho pod mú hlavú a pravice jeho přitúlí mě. Ct2,7 (Hlas Kristuov:) Zaklínám vás, dcery jeruzalémské, skrze srny a jeleny polské, abyšte nebudily ani procítiti kázaly zmileličce mé, donidž sama chce. Ct2,8 (Hlas cierkve:) Hlas mého milého! Aj toť, ten přijde, skáče po horách a přeskakuje pahorky. Ct2,9 Podoben jest zmilelý mój srně a kolúchovi jeleniemu. Toť, on stojí za stěnú naší, hlédaje skrze okencě, prohlédaje skrze mřieži. Ct2,10 Toť, zmilelý mój mluví mně: „Vstaň, pospěš, přietelnice má, holubičko má, výtečná má, a poď, Ct2,11 neboť již zima přešla, přieval přeběhl i otšel, Ct2,12 kvietíčko sě zjevilo v zemi [našie]text doplněný editorem[15]našie] nostra lat., čas řezby přišel, hlas hrdličí slyšán jest v zemi našie, Ct2,13 fík vydal jest své zárody, vinnice ktvúcé vydaly sú vóni svú. (Hlas Kristóv:) Vstaň, přietelnice má i krásná má, a poď! Ct2,14 Holubičko má, v děrách skalných a v dúpatách zedných, ukaž mi tvář svú, ať vzní hlas tvój v uší mú, neboť hlas tvój sladký jest a tvář tvá výtečná.“ Ct2,15 (Hlas proti kacieřóm:) Zlapajte lišence malé nám, ješto hubie vinnice, neb vinnice naše zakvetla jest. Ct2,16 (Hlas cierkve:) Milý mój mně a já jemu, jenž sě pase prostřed lilium, Ct2,17 donidž sě den výší a dolóv sě chýlí stien. Vrať sě, mój zmilelý, a buď podoben k srně a k kolúchovi jeleniemu na horách betelských!

III.

Ct3,1 (Hlas cierkve vyvolené z pohan:) V postélce mé přes noc sem hledala, jehož miluje dušě má; hledala sem jeho, a nenalezla sem. Ct3,2 Vstanu a obejdu město, po třiedách a po ulicech hledati budu, jehož miluje dušě má; hledala sem jeho, a nenalezla sem. Ct3,3 Nalezli sú mě hlásní, jižto ostřiehají města. (Cierkev o Kristovi:) „Zdali ste viděli, jehož miluje dušě má?“ Ct3,4 Pak maličko když je přejidech, nalezla sem, jehož miluje dušě má. Lapila sem jeho a nepustím, až i uvedu [jeho]text doplněný editorem[23]jeho] illum lat. v dóm mateře mé a do pokojíka roditedlnice mé. Ct3,5 (Hlas Kristóv:) Zaklínám vás, dcery jeruzalémské, skrze srny i jeleny polské, abyšte nebudily ani procítiti kázaly zmileličce mé, donidž by ona chtěla. Ct3,6 (Synagoga o cierkvi:) Která jest tato, ješto vcházie přes púšti jako slúp dymný z vonných věcí, myrry i kadidla i všelikého prachu apatekářóv? Ct3,7 Toť, postélku Šalomúnovu ostúpilo jest šedesát hrdin najsilnějších z Izrahele, Ct3,8 všickni držiece meče a k válkám přeumělí, a každého meč nahý u bedrú pro strach noční. Ct3,9 (Cierkev o Kristu:) Pokojík učinil sobě král Šalomún z dřievie libanského, Ct3,10 v němžto jest udělal slúpy střiebrné, otpočivadlo zlaté i opal svrchu i okolo zlatohlavem a prostředek drahotú postřel pro dcery jeruzalémské. Ct3,11 (Hlas cierkve o Kristu:) Vyjděte, dcery sionské, a uzřite krále Šalomúna v koruně, jížto jest jej korunovala matka jeho v den jeho otdávanie a v den utěšenie srdce jeho.

Kapitula IIII.

Ct4,1 (Hlas Kristóv o cierkvi:) Kterak jsi krásná, přietelnice má, kterak jsi krásná i ozdobená! Oči tvoji holubičie kromě toho, což se vnitř tají. Vlasy tvé jako stáda kozie, ješto vzešly z hory galaadské. Ct4,2 Zuby tvoje jako stáda střižených ovec, ješto vzešly z umyvadla, všecky majíce po dvém jehnec, a jalová nenie mezi nimi. Ct4,3 Jako věnček červený rtové tvoji

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 8 měsíci a 25 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).