Počínají sě třetie knihy Šalomúnovy, jenž slovú Piesnice piesní
Počíná sě prvá kapitula
Ct1,1 Polib mě políbením úst svých, nebo tvé prsi sú lepšie než víno Ct1,2 a vonnějšie nežli drahé masti. Olej prolitý jméno tvé, proto děvečky milovaly sú tě. Ct1,3 (Hlas cierkve:) Potrhni mnú po sobě, poběhnem u vóni tvých mastí. (Hlas chotě k mladičkám:) Uvedl mě král v své tajné pokoje, obveselímy sě i utěšímy sě v tobě, pamatujíce tvých prsí nad víno. Praví milují tě. Ct1,4 (Hlas synagoje:) Črná sem, ale líbezná, dcery jeruzalémské, jako stanové cedroví a jako kuože Šalomúnova. Ct1,5 (Hlas chotě:) Neroďte mne snábděti, že jsem smědá, neb mě jest slunce na barvě proměnilo. Synové mateře mé váleli sú proti mně a postavili sú mě strážnú u vinnicech, a já sem své vinnice neostřiehala. Ct1,6 (Hlas cierkve k Kristovi:) Ukaž mi toho, jehož miluje dušě má, kde paseš, kde odpočíváš o poledni, ať sě nepočnu túlati po stádách tvých tovařišóv. Ct1,7 (Hlas Kristóv k cierkvi:) Neznáš li sebe, ó překrásná mezi ženami, vyjdi a otejdi po sledu stád tvých a pas kozly tvé podlé stavadl pastýřových. Ct1,8 Jezdcóm mým a vozóm faraonovým přirovnal sem tě, přietelnice má. Ct1,9 Krásné sú jahódky lící tvú jako hrdlice, šíje tvá jako spinadla. Ct1,10 Sponky zlaté učinímy tobě, spojené střiebrem. Ct1,11 (Hlas cierkve:) Když bieše král v svém pokoji, drahé kořenie, ješto slove nardus, dalo jest vóni svú. Ct1,12 Uzlík myrry milík mój mně, mezi mými prsmi přebývati bude. Ct1,13 Hrozen cyprský zmilelý mój [mně]text doplněný editorem[8]mně] mihi lat. u vinnicech engadských. Ct1,14 (Hlas Kristóv:) Aj, ty krásná jsi, přietelničko má, aj, ty krásná jsi, oči tvoji holubičie! Ct1,15 (Hlas cierkve:) Aj toť, ty krásný jsi, zmilelý mój, i lepý! Postélka našě ktvúcie, Ct1,16 lemiezi domu našeho cedroví a opaženie naše cypresová.
Kapitula II.
Ct2,1 (Hlas Kristóv:) Já květ polský a lilium podolnie. Ct2,2 Jako lilium mezi trním, takež přietelnice má mezi jinými dcerami. Ct2,3 (Hlas cierkve:) Jakožto jabloň mezi dřievím lesním, takež mój zmilelý mezi syny. Pod jeho stienem, jehož sem žádala, seďala sem a ovoce jeho sladké hrdlu mému. Ct2,4 Uvedl mě jest král do vinného pokoje,
