k nám nevrátí sě nižádné pokolenie lidské, nébrž nadto silně hrozie ti, kteříž jsú nám pyšni nebyli mrtvi. A ti sě radují, kteříž sú nikdy nemohli býti veselí vězňové. Ó, knieže Šatane, všech zlých a nemilostivých a věcí utiekajících otče, cos to chtěl učiniti, že ti, kteřížto od počátka světa až dosovad biechu pozúfali spašenie i života, již nižádného řvánie obyčejného neslyšeti, již nižádné jich nevzní stonánie, aniž na kterého tváři krópě slzí bývá shledána? Ó, knieže Šatane, nešlechetný vládaři klíčóv a zámkóv pekelných, ta kořist a ta sbožie, jichž si byl dobyl skrzě dřevo přestúpenie, již si nynie skrzě dřevo kříže potratil! I zahynulať jest již všecka tvá radost i utěšenie, když si toho Krista, krále slavnosti, na kříži pověsiti kázal, a to jsi proti mně i proti sobě učinil. Již opatř a poznaj: tak veliké a ukrutné muky trpěti budeš i všeliké žalosti bezčíslné a v stráži věčné ležeti budeš! Ó, knieže šatane, kmene a rozmnožiteli smrti a počátku pýchy, však s’ měl najprvé tohoto Ježíše viny zlé sě ztázati a uptati, na kterémžto nižádné si viny nenalezl ani poznal! Proč si bez rozumu a bezprávně ukřižovati směl a do našie vlasti nevinného a spravedlivého přivésti si chtěl? A všeho světa škodné nemilostivě a nespravedlivě tudy si utěšil a mnohé vysvobodil!“
Kapitola devátýnádctá, kterak Šatan pohřížen v hlubokosti pekla a kterak pán Kristus vyvedl otce svaté.
A když ty věci tak mluvieše peklo k Šatanovi, kniežeti svému, ihned přikázaním božím pohříži jej v hlubokost pekla. I řekl jest král slavnosti k peklu: „Budeť Šatan v tvé moci na věky věkóv na miestě Adamovu i jeho synóv návěky!“ A ztáh pán Jezus Kristus ruku svú k svým svatým, vece: „Poďte ke mně všichni světí moji, kteříž máte obraz a podobenstvie mé, kteří ste skrzě dřevo a ďábla a smrt zatraceni byli, ale nynie skrzě dřevo kříže mého uzříte ďábla ovšem potupeného!“
Tehdy ihned všichni světí vzdavše modlitbu bohu, jedniem hlasem zvolachu, řkúce: „Navštievil s’ nás, spasiteli světa, jakož s’ skrzě zákon i proroky dávno nám sliboval. I
