vzkřiesiti s sebú. Aby také i s žádným člověkem nemluvili, ale budete mlčeti až do toho času, v kterémžto pán hospodin přepustí vám z svého božského tajemstvie slavnost vypraviti!“
Vece take, přikázal nám svatý Michal archanjel choditi vedlé Jordána na miestě rozkošném, tučném a obizném, kdežto sú mnozí, ješto sú s námi vstali na svědectvie vzkřiešenie pána našeho Jezukrista. Neb toliko tři dny dopuštěni jsme, kteří sme vstali z mrtvých, vám sě zjeviti, abychom slavili velikonoční hod s našimi přátely živými na svědectvie pána našeho Jezukrista. A také křtěni sme v Jordáně řece i přijeli sme všichni přestkvúcie rúcho jakožto snieh. A po třech dnech slavnosti velikonočnie boží všichni bratři naši, kteříž sú s námi vzkřiešeni, vzeti sú ot oblakóv i vyvedeni sú za Jordán a potom tu neuzřě jich viec nižádný. Tytoť sú věci, kteréž hospodin otpustil nám rozmlúvati a psáti vám. Dajtež jemu chválu a čiňte, pokánie, ať sě smiluje nad vámi! Pokoj vám buď ot samého pána boha našeho Jezukrista a spasitele všech věkóv! Amen.
A když sú skonali všecky věci píšíce na vlastních listech, vstali sú. A Karinus, což byl napsal, to dal v ruce Annáše a Kaifáše; též i Leucius, což napsal na list, dal jest v ruce Nikodéma a Jozefa. A ihned změněni sú a stkvúcí přieliš učiněni sú. A jich písma nalezeny sú rovna, nic méně ani viece jedním slovem. Ty všecky věci Karina a Leucia rozpraveny a čteny sú v radě židovské a všichni, kteříž tu biechu, uslyševše, užasechu sě i stáchu jako omámeni z té věci, kteráž sě jim přihodila byla.
Tehdy vešken zbor židovský uslyševše to, řekli sú k sobě: „Zajisté tyto všecky věci staly sú sě ot hospodina. Ó, požehnaný pán bóh na věky věkóv!“ A vyšli sú všichni z školy s velikú pečlivostí a bázní i s třesením, tepúce každý prsi své. I odšel každý do svého obydlé.
Tehdy jedni zajisté věřichu, že sě jest to stalo tak, jakož sú slyšeli, a protož plačíce svými srdci, vecechu: „Běda nám hubeným, že jsme svatú a nevinnú a spravedlivú krev bez viny prolili!“ Druzí pak nevěřiec tomu,
