mnohem více my jím máme pohrzeti a utíkati před ním.

Lekcí IIII.

Bratří, život věčný zamilujte z celého srdce, jehožto potom nikdá milovati nepřestanete. Tam chvátejte, kdež byšte vždycky živi byli a nikdý byšte se nebáli, abyšte zemřeli. Neb poněvádž tak velmi milujete tento život bídný a neustavičný, v němžto s velikou prácí živi jste, kdežto běhajíce, starajíce se, potíce se a ustávajíce, ledva potřebu tělesnou míti můžete. Mnohem více milovati máte onen život věčný, v němžto žádné práce není, nebo v něm jest svrchované bezpečenství a stálé štěstí, svrchovaná dobrota, šťastné blahoslavenství. Kdežto naplní se ona řeč, kdež Pán ve Čtení dí: „Budou lidé podobní anděluom.“ A opět jiná řeč: „Stkvíti se budou spravedliví jakžto slunce v království Otce mého.“ I tehdy co se vám zdá, jaká tu duši bude světlost, když slunečnú míti bude tělo jasnost. Již tam nižádného nebude zámutku, žádné tam práce není, žádné bolesti, žádného strachu ani smrti, ale vždycky věčně trvá zdraví, žádná tam nepovstává zlost, žádná bída tělesná, žádná nemoc ani která potřeba, nebude tam již hladu ani žížně, ani zimy, ani horka, ani zemdlení od postu, ani které pokušení nepřítele, nebude chtíče k hřešení, aniž bude podobné, by mohl hřešiti, ale všecko veselé všudy potěšení vládnouti bude. Lidé také, jsouc připojeni k anděluom, beze všeho ustání budou sloužiti Pánu Bohu. I bude tam potěšení neskonalé, blahoslavenství věčné, jehožto, jakž člověk jedinou dojde, vždycky se ho bude přídržeti. Nic nad to místo není velebnějšího, nic slavnějšího ani jasnějšího, ani kraššího, nad tu dobrotu nic není světlejšího, aniž co muož býti hojnějšího. Již tam nebude se třeba báti vraha najhoršího, kterýž jest žadostiv duše lidské mordovati, aniž tam bude tváře kata přehrozného, žádné ukrutenství lidské strachu nevypustí a nebude