mne trpěli, Pána vašeho, aneb co ste dobrého učinili sami pro sebe. Já sa neviditedlný a netrpný, pro vás sem dobrovolně trpěl. Pro vás vtělil sem se, jsa bohatý, pro vás chudým sem učiněn, ale vy pokoru mou a přikázaní má vždycky opomítajíce, radějí ste svuodcuov nasledovali nežli mne. Aj, nyní nemuožeť spravedlivost má nic jiného souditi, jediné jak sou zasloužili skutkové vaši. Protož co ste sobě vyvolili, toho užívajte, potupili ste světlo, vládnětež tmami, milovali ste smrt, jdětež na zatracení, následovali ste ďábla, jdětež s nim do ohně věčného.“

Lekcí VIII.

Co se vám zdá, bratří, jaká tu bude žalost, jaké lkaní, jaká tesknost, jaká ouzkost, kdyžto vejpověd bude vyrčení proti hříšným, tuť bude zlým tvrdé oddělení od sladkosti tovarystva svatých. Tuť budou hříšníci vydáni v moc ďábluom a puojdou v tělech svých s ďáblem na zatracení věčné a trvati budou vždycky bez konce, v pláči a v kvílení daleko jsúce zahnáni od blahoslavené rajské vlasti, mučeni budou v horoucím pekle, kdežto nikdá světla viděti budou, ale za tisíc tisíců let v pekle páleni budou a na věky vysvobozeni nebudou, ješto ani ten, který mučí, neustane, aniž ten, kohož mučí, kdy umírá, jest tam takový oheň, ješto pálíc nikdá se nekazí, takové sou tam mouky, ješto se vždycky obnovují, vedlé provinění jedenkaždý mouku trpěti bude a spolu rovní v hříších sobě rovné múky trpěti budou. Tam nic jiného slyšeti nebude, jediné pláč a kvílení a zubuov škřipení. Tamť nebude potěšení než plamen a hrůza pekelná, hořeti budou hříšní v ohni věčném na věky věkův. Ale spravedliví půjdou do věčného života v tom bez pochyby těle, které sou měli zde, a přitovaryšeni budou anděluom svatým v slávě věčné, ješto již nikdá více nezemrú, nikdá porušení neuzří. Ale všecko veselé a sladkostí Kristovou ustavičně naplněni budou, nebo stkvíti se budou jako slunce v slávě a v jasnosti, kterúž připravil Pán Bůh těm, kdož ho zde milují. I bude