kvílení daleko jsúce zahnáni od blahoslavené rajské vlasti, mučeni budou v horoucím pekle, kdežto nikdá světla viděti budou, ale za tisíc tisíců let v pekle páleni budou a na věky vysvobozeni nebudou, ješto ani ten, který mučí, neustane, aniž ten, kohož mučí, kdy umírá, jest tam takový oheň, ješto pálíc nikdá se nekazí, takové sou tam mouky, ješto se vždycky obnovují, vedlé provinění jedenkaždý mouku trpěti bude a spolu rovní v hříších sobě rovné múky trpěti budou. Tam nic jiného slyšeti nebude, jediné pláč a kvílení a zubuov škřipení. Tamť nebude potěšení než plamen a hrůza pekelná, hořeti budou hříšní v ohni věčném na věky věkův. Ale spravedliví půjdou do věčného života v tom bez pochyby těle, které sou měli zde, a přitovaryšeni budou anděluom svatým v slávě věčné, ješto již nikdá více nezemrú, nikdá porušení neuzří. Ale všecko veselé a sladkostí Kristovou ustavičně naplněni budou, nebo stkvíti se budou jako slunce v slávě a v jasnosti, kterúž připravil Pán Bůh těm, kdož ho zde milují. I bude tam tak, že kdo poslušnější zde Boha byl, tím větší tam odplatu vezme, a čím kdo zde více Boha miloval, tím ho blíže uhlídá v království nebeském.

Lekcí IX.

Protož chvalmež, bratří, Pána Boha, kterýžto ku potěšení duchovnímu shromáždil nás. Buďmež vždycky v pokoře srdce a radost naše budiž podlé Boha. Protož nestůjmež o štěstí tohoto světa, ale poznajme, žeť není štěstí jiného, jediné v nebi, kdyžto sejdeme s tohoto světa. Protož radost vaše nechajžť jest v budoucí naději složena a všecka žadost naše nechť jest život věčný a všecka zdýchaní naše ať sou v Pánu Kristu. Ten bude nám v srdcích naších jeden a najkraší, kterýžto mrzké zamiloval nás, aby krásné nás zdělal. Toho jednoho žadejme, k tomu jednomu běžme, ku Pánu Kristu, řkúce všickni spolu: „Budiž zveleben Pán Bůh těch lidí, kteřížto chtějí pokoji služebníci jeho. Amen.“

Jan Had.