Rozeznání krve dobré nebo zlé
Přede vším jiným toto máš učiniti, aby krev do nádoby sklenné aneb dřevěnné dal pustiti, a ne mosazné, ač ji chceš právě rozeznati.
Krev vedlé podstaty rozumí se hustá, buďto židká aneb prostřední mezi těmi. A tu lékaři takto rozeznávají: Dřevo vokrouhlé, pěkné v ni[66]ni: nij pustí a na tom toho šetří a to rozsuzují takto – krev jestli velmi hustá, ta znamenává hojnost hrubé hmotnosti v těle a suchosti pro horkost, kterážto, jsouc v něm, vlhkosti vysušuje. Pakli jest krev velmi řídká, tak, kdyby ji na nehet aneb na nůž některou krápěj[67]krápěj: krapěg pustil, že by tu nezůstala, ta znamenává nezažívaní[68]nezažívaní: nezažiwánij žaludka. Jestli pak židká a příliš červená, ta vlhkosti ukazuje v těle roznícené. Ukázala-li by se pak mastná, tehdy tučnosti rozvlažení znáti dává v těle, a to by přišlo z veliké horkosti. Pakli by horkost přílišná člověka sušila a pražila, ta malomocenství znamenává. Mezi [B4v]číslo strany rukopisupak těmi měla-li by podstatu prostřední, tak, že by ani příliš hustá, ani židká byla, ani mastná a prostředně červená, tehdy krev ta dobrý způsob při těle ukazuje.
Krve rozeznání vedlé barvy
Krev byla-li by pobělavá a tenká, tehdy hojnost vlhkosti vodokrevné ukazuje, a to neb připálené, neb přirozené. Připálené, byla-li by lepká, pakli nic, tehdy přirozené. Krev k červenosti plamena byla-li by podobná a světlá, ta rozmnožení pěnohorkosti znamenává.
Opět ukázala-li by se počernalá, tehdy kalokrevné hojnost vlhkosti[f]vlhkosti] vlh oſti ukazuje. A někdy v příčinách[69]příčinách: přičinách těžkých znamená mrtvení duchův životných. Krev byla-li by červená, k barvě zlatohlavové podobná, ta jest požitečná. A taková krev barev rozdílných býti má: svrchu barvy červené, světlé, v prostředku červené, pošmourné, na dně pak počernalé.
